Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

V koupelně se svítilo a babička stála u umyvadla. Oplachovala si obličej a něco zpívala. Ve vodě se zrcadlil její kulatý obličej s hlubokými vráskami, ke kterým určitě přispěl i můj táta. Otírala si protáhlý nos a proklínala své legrační a velké uši. Ale přesto se v odrazu vody smála, i když vlastně neměla proč. Je nejveselejší člověk, kterého znám a skoro nic jí doopravdy nedokáže zkazit náladu. Zlobí se vždycky jen naoko a když nadává, tak většinou jen z legrace. A taky se nesmírně ráda pošťuchuje s mojí tetou.
Jednou po ní chtěla ze svých slámově žlutých, od trvalé zničených vlasů vykouzlit účes nějaké sešlé herečky, která se na nás zubila z přední stránky časopisu. Dalo by se to nazvat nadlidským úkolem, ale teta to přeci jen zkusila. Urovnala babičce vlasy, vyfoukala je, učesala a nalakovala. Vypadala úplně jinak a myslím, že každá její vrstevnice by při pohledu na ni pukla závistí. Nicméně svéhlavá babička pohlédla do zrcadla a prohlásila, že vypadá jako balón a s tím prý na ulici nevyjde. A jedním tahem hřebenu celou práci zazdila. Tetu, která je na babiččino chování zvyklá, to z míry nevyvedlo a jen poznamenala: "Dobře, tak si choď jako barokní andělíček, když se ti to líbí!" Ale ona to stejně neslyšela, protože už znovu stála v koupelně a kroutila si kulmou na hlavě své oblíbené vlny...

Babička zalovila v taštičce a vytáhla napůl uschlou řasenku. Řídí se heslem, že nic, co není úplně prázdné, se nesmí vyhodit, proto si otřela své malé šedé oči a lehce je přejela kartáčkem. Přestože jí na víčka napadaly černé hrudky, byla spokojená. Rozhodně si každý večer nepřepočítává peníze a nelepí je pod stůl, ale je zvyklá věcmi šetřit, i když to občas i přehání. Když byl táta malý a vyrostl z bot, ona je vzala, prostřihla špičku a měl z nich sandály. Nemusel se ani moc snažit a za pár dní se rozpadly, ale to by nebyla babička, aby jim nenašla ještě nějaké uplatnění. Můžeme to odsuzovat, jak chceme, ale něco do sebe to přeci jen má.
Já bych na ni potřebovala ještě jiné slovo, než je ta "babička". Ona se totiž vymyká všem babičkovským pravidlům. Není to prošedivělá, drobná, nahrbená a obtloustlá stařenka. Není zakřiknutá a nedrží se pravidel. I když má už 65 let, lidé si myslí, že je o deset roků mladší, stále jezdí na kole a chodí po obchodech. Je to svérázná dáma s velkým humorem, nebaví ji sedět doma, musí se hýbat. I když jsem její vnouče, ona prostě NENÍ babička, a proto ji mám ráda. Sice ji pořád tak nazývám, ale ještě nevymysleli lepší oslovení. A to by bylo potřeba...

Už byla namalovaná, tak odešla z koupelny, vzala si sako, obula boty a vyšla před dům. Posadila jsem se na balkon a koukala, jak odchází pryč. I kdybych ji neviděla, stejně by mi cosi říkalo, že tam stojí. Vždycky si všímáme jen toho, co se liší. Ať už je to dobré nebo špatné. Babička není bez chyby, bez jediného zlozvyku...není dokonalá. Ale kdo říká, že nejlepší věci na světě musí být dokonalé?