Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vím, že bych měla uvést jméno popisované osoby, ale zdá se mi to zbytečné. Třeba by mě mohla daná osoba obvinit, že uvádím její jméno, a to bych velmi nerada. Proto si představte rytíře, dejme tomu Ivanhoa. Takhle vystihnu všechny vlastnosti; nejspíš mě obviníte, že na nejlepšího přítele hledím přes růžové brýle, ale není tomu tak - právě pro jeho čestné vlastnosti si ho vážím.
Proč zrovna Ivanhoe? Nemůžu tvrdit, že kamarád je v každé situaci rytíř, jak má být, ale většinou jo. Podoba by také seděla, mladý a pohledný by byl. A chování posuďte sami. Vidí-li přítele v nouzi, neodmítne mu pomocnou ruku. Neotočí se zády, přijde a pomůže. Nerada to říkám, ale jednou jsem se docela ledabyle oblékla a trochu se mi to nevyplatilo - ale kdo mohl čekat sníh na Olympu, já ne... Jako správný rytíř mi půjčil svou bundu. Cítila jsem se provinile, nebyl sám moc oblečen a musela mu být zima, ale nic neřekl. Tímhle obyčejným skutkem získal mou důvěru a přátelství.
Jeho humor je opravdu zvláštní, člověk ho musí pochopit, ale pochopí-li ho, nikdy se s rytířem nenudí. Máte špatný den, stačí si s ním promluvit a je hned veselo. Máte-li krizi, obrátí to v žert, i když vám je nejhůř, musíte se smát. Náhle zjistíte, že to není tak hrozné, jak jste původně mysleli. Správný rytíř má svého oře, kamarád samozřejmě žádného nemá. Zato vlastní své závodní kolo, na které nedá dopustit. Nesmím opomenout, že je závodník a velmi dobrý. Když nezávodí, tak trénuje na závody a když netrénuje, opravuje kolo. Jinými slovy cyklistika je jeho život. Jako správný sportovec rád vyhrává. Dobrý závod je jedině vyhraný závod. Ale který rytíř rád utrží porážku v bitvě? Vyzve-li ho cyklista na souboj, nikdy neodmítne, to by mu čest nikdy nedovolila. Bojuje do posledního dechu, při jednom závodě havaroval, jeho první pohled patřil kolu - když ho zkontroval, poté teprv hleděl na sebe. Zranil si ruku, ale nehleděl by na to, pokračoval by a věřím, že by na stupínek vítězů dosáhl, ale kolo nebylo pojízdné. Tohle překousnout není pro něho nic lehkého, velmi nerad prohrává.
Dokáže držet jazyk za zuby, pokud se jedná o něco důležitého. Když řekne, že neřekne, tak opravdu neřekne. Je-li někdo, za koho stojí dát ruku do ohně, je to právě on. Ruku byste vytáhli bez popáleniny. Snažím se najít nějakou špatnou vlastnost, ale nikde ji nevidím. Někdy je náladový, to byste ho pak vůbec nepoznali; z optimisty se stává člověk trochu pesimistický, ale není to tak hrozné. Kdo ho zná, přejde to, snažíte se mu pomoci, ale zpravidla marně. Občas by rád i něco jiného než stále kolo, kolo a kolo. Jenže jak jsem řekla, kolo je jeho život, bez něj by nemohl žít.
Raději už nebudu nic víc udávat, posuďte sami, zda na něj hledím přes růžové brýle nebo ne. Jen musím říci, že správní kamarádi se hledají velmi těžko a poznáte je jen v situaci, kdy se cítíte špatně a oni zůstanou a pomůžou. Můžu říct, že Ivanhou mezi ně patří a já jsem ráda, že ho znám.