Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bohemund I. z Antiochie byl normanský válečník. Do dějin se zapsal hlavně svojí účastí v první křížové výpravě do Jeruzaléma a vládou v Antiochijském knížectví.

Jméno Bohemund dostal po obrovi ze starých normanských pohádek a svému jménu také dostál, byl údajně o celý loket vyšší než kdokoliv jiný v Římské říši. Díky jeho širokým ramenům a celkově svalnaté postavě nebylo divu, že se stal známým kvůli své fyzické zdatnosti a bojeschopnosti. Měl světle hnědé vlasy, které si nechal stříhat na krátko. I když se často holil, nešlo zakrýt, že jeho vousy mají tmavě rusou barvu. Každého upoutaly modré oči vyzařující odvahu, ale i vážnost. Celé jeho vzezření vyvolávalo tvrdý, až krutý dojem, dokonce i jeho smích prý zněl jako výhrůžka.

Šlo o člověka mimořádně zbožného. Neváhal zničit svůj drahocenný plášť, aby z něho ušili kříže označující křesťanské vojáky. Neváhal a přihlásil se hned do boje proti pohanským nepřátelům okupujícím svatá místa.

Na své cestě do Jeruzaléma prokázal neuvěřitelnou strategickou schopnost. V daleké nehostinné zemi, na jejíž podmínky nebyli italští Normané a Francouzi zvyklí, proti nepřátelům, o jejichž taktikách a výzbroji slyšeli pouze v příbězích, zvládl konzistentně vést armádu těžkých rytířů proti lehce obrněné turecké kavalérii. Jedna z jeho nejvýznamnějších bitev se udála u železného mostu, kde se svými sedmi sty rytíři úspěšně vlákal dvanáctitisícové vojsko Ridvána z Allepa do pasti, a přestože byl v početní nevýhodě (17:1), zvládl celou nepřátelskou armádu rozehnat a zachránit tak zbytek křižáků, kteří obléhali město.

Knížectví Antiochie pro sebe získal díky své lstivosti, když přesvědčil ostatní vůdce výpravy, aby přislíbili vládu nad městem tomu, kdo se první dostane za bránu. Nikdo z nich totiž netušil, že Bohemund využije své znalosti řečtiny a jako zdatný vyjednavač se dokáže dohodnout s arménským strážcem města, který byl křesťanské víry a měl spory se svým pánem, dosavadním vládcem. Ten mu umožnil tajně v noci přelézt hradby a Bohemund tak získal toto město. Tím padla Antiochie do rukou křižáků a stala se jeho osobním knížectvím.

První křížová výprava z něj udělala pravděpodobně nejznámějšího rytíře své generace. Ve východním knížectví panovali dalších dvě stě let jeho potomci, ale bohužel nezdědili bojeschopnost svého předka, což přispělo k tomu, že přešlo pod vládu Mamluků. On sám je ale dodnes jednou z nejuznávanějších osobností své doby.