Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• charakteristika literární postavy s několika úvahovými prvky

Knihovny nám nabízejí velké množství různorodých knih a stejný, ne-li ještě rozmanitější, počet literárních postav. Konkurence mezi těmito knižními hrdiny je tudíž obrovská. Záleží tedy nejen na tom, jak mistrně dokáže jejich autor své "literárních děti" popsat, ale také na samotných charakterových rysech, které jim udělí. A pokud se onomu tvůrci podaří obě složky harmonicky propojit, má naději, že právě jeho literární postava vstoupí do srdce nejednoho čtenáře. Postava, která má zaujmout, musí totiž - dle mého názoru - vzbuzovat emoce, ať už jakékoliv. A nabídka takových postav už není zdaleka tak široká. A jak známo, jedny z nejhlubších emocí prožívají děti, proto se možná naším nejoblíbenějším literárním hrdinou nezřídka stává postava z dětských knížek.

Jedna z takových postav pochází i z dílny Ondřeje Sekory, a to z jeho legendární knihy, která nese ve svém názvu jméno bezchybného, všestranně nadaného mravence Ferdy. Nutno však dodat, že každý kladný hrdina vyniká především zásluhou hrdinů negativních, kteří ho obklopují. Tyto "negativní" postavy jsou pak čtenářem přirozeně, avšak nespravedlivě zatlačovány do pozadí. Uvědomme si totiž, že zápletka celého díla ve většině případů vzniká na základě charakterových rysů postav skrz na skrz negativních, neboť - buďme upřímní - z dokonalosti se zajímavý příběh sestavit nedá. Tolik na obhajobu tak neprávem zatracovaného brouka Pytlíka.

Tento hmyzí tvor je sympatický již svou tělesnou schránkou. Broukova pyknická postava odráží jeho mírumilovnou povahu. Široký pohled na svět Pytlíkovi umožňují kulatá očka, která přesně zapadají do jeho buclaté tváře. Vše završují dvě originální, pyramidovitě vystavěná tykadla a broukova fyziologie tak vytváří harmonický celek, jenž je v rozsáhlé hmyzí říši zcela ojedinělý. Na rozdíl od jiných, blíže nespecifikovaných hrdinů knížky "Ferda Mravenec" totiž Pytlík nemusí své ladné tělo zakrývat obrovskou a neestetickou červenou mašlí s rušivými černými puntíky.
Slovní spojení "brouk Pytlík" je ovšem hanlivým synonymem pro kohosi, kdo vystupuje jako sebevědomý "všeználek", jehož názor na dané věci je však obvykle velmi povrchní. Na druhé straně bychom však mohli a měli Pytlíka ocenit za jeho neústupnost a také za to, že si pevně stojí za svým názorem. Navíc uznejme, že Pytlíkův kulturní život byl oproti ostatnímu hmyzu značně na úrovni. Jak známo, brouk Pytlík totiž strávil své larvální stádium v kině, kam se dostal nešťastnou náhodou, když dřevorubci použili dřevo ze stromu, v němž se nacházelo vajíčko s broukem, na výrobu zábradlí do kina. Po vylíhnutí filmově vzdělaný brouk vyletěl do polí, kde vykládal ostatnímu hmyzu, co všechno spatřil a onen hmyz přirozeně nemohl pochopit hloubku Pytlíkových myšlenek, neb něco podobného nikdy nezažil. Nebohý Pytlík tak dostal nálepku chvástala.

Vyzdvihněme také nikdy nedoceněnou Pytlíkovu dobrosrdečnost. Již sám vstup brouka Pytlíka na scénu je odrazem jeho ohromující velkorysosti. Zcela nezištně se jal pomoci nešťastnému Ferdovi, který se - podotkněme že neúspěšně - snažil naučit se házet lanem, aby tímto následně oslnil další z kladných hrdinek Sekorovy hmyzí říše - Berušku. Pytlík okamžitě předal Ferdovi veškeré své znalosti nabyté sledováním filmů o kovbojích. Nešťastnou náhodou však při učení Pytlík způsobil mnoho škod a navíc se nemálo poranil. To však kulhavého Pytlíka neodradilo od konání dalšího dobrodiní. S vrozeným smyslem pro páchání dobrých skutků vysvětloval mravenci, jak se jezdí na koni. Avšak, co čert nechtěl, i toto mělo nepříjemné následky. Přestože tyto příhody zrovna nepodtrhují zručnost nešťastného brouka, dle mého názoru je mnohem důležitější úmysl, a ten měl Pytlík rozhodně dobrý.
Pytlíka však k opětovné pomoci tolik obdivovanému Ferdovi nehnala jen jeho vřelost a velkorysost, nýbrž také neskonalá hrdost, kterou vůči mravenci pociťoval. O tom svědčí i broukem používané oslovení, které nikdy neznělo jinak než: "Pane Mravenče." Pokud přijmeme Ferdu za hlavního kladného hrdinu, musíme přiznat, že o jeho široký rozhled a organizační schopnosti se nemalou měrou zasloužil právě Pytlík, který předal Ferdovi veškeré své znalosti z kina.

Pytlík se rovněž vyznačoval pohybovým a hudebním nadáním. Byl kapelníkem hmyzího orchestru. Dokázal odhalit a podpořit talent jednotlivých brouků. Pytlíkovo úsilí a schopnosti tentokrát došly ocenění. Nažloutlá mandelinka mu však vytýkala, že si, ač dospělý brouk, hraje jako malé dítě, a černý Potemník prohlásil, že by se nemělo bůhvíjakým hastrošům dovolit dělat rámus. V konfrontaci s Potemníkem, kterou vyvolal, však Pytlík neuspěl, protože veřejné mínění se přiklonilo na Potemníkovu stranu, a byl donucen činnost ukončit a schovat se. Tak skončila Pytlíkova hudební kariéra.
Činorodý brouk to však nevzdával. Vymýšlel například volnočasové aktivity pro cvrčky. Snažil se zefektivnit průběh výuky skákání u mladých kobylek. Podporoval sportovní aktivity pavouků. Pytlík byl navíc soucitný a snažil se pomáhat i handicapovanému hmyzu. Za vůbec největší Pytlíkův úspěch je považována jeho neocenitelná pomoc Ferdovi při budování zábavního parku. Věnoval se i činnosti stavitelské.
Neopomenutelné je rovněž umělecké cítění brouka. Jako u většiny nových Pytlíkových aktivit, i u zrodu jeho malířské činnosti stojí nezáměrná nešťastná událost. Tentokrát Pytlík svou nešikovností poškodil zdobení křídel líhnoucího se motýla. Pytlík však nahradil původní důstojné ornamenty nevkusnými žertovnými obrázky, vytvořil například kouřícího slimáka, čímž rozhořčil řadu motýlů. Ohlas však broukovo počínání vzbudilo u myší. Motýl vyzdobený Pytlíkovým štětcem se stal velmi žádaným. Pytlíkovy malířské schopnosti byly následně využity například při výzdobě světniček, brouk maloval ostatnímu hmyzu ochranné zbarvení apod. Jeho činnost se tak stala všeobecně prospěšnou a spokojený Pytlík byl sám sebou nadšen. Pytlík se mohl pyšnit především svou vrozenou tvořivostí. I zde se projevily pedagogické snahy brouka, když založil malířskou školu. Navíc zdůrazněme, že Pytlíkovy výukové metody byly do velké míry progresivní. Vyučoval například v přírodě a dával vyniknout individuálním přednostem svých žáků.

A toto je jen zlomek z bohatého Pytlíkova života. Výstižnější charakteristiku vám poskytne sama kniha pana Sekory. Závěrem dodejme, že Pytlíkovy konflikty vznikaly jednak jeho velkou aktivitou, nešikovností a nezkušeností, ale někdy také ochranou broučků-dětí před tvory, kteří broučky nemají rádi. Jeho úmysly nebyly sobecké, nýbrž vždy čisté. Postava brouka Pytlíka však představuje literární typ, který je charakteristický výhradně neúměrnou nešikovností a chvástáním se. Pytlík v sobě ale především nese i dobrosrdečnost, laskavost, vynalézavost, ochotu pomoci. V kontrastu s Ferdou je ovšem brouk zatlačován do pozadí. Nepodceňujme tedy důležitost "malých" postav, neboť právě ony vytvářejí postavy "velké".