Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jmenuje se Sandra Apostolidisová. Už z toho je jasné, že ani ona není typickou Češkou. Exotické příjmení má po svém řeckém otci - mém strýci. Ano, Sandra je moje sestřenice.

Je jí čerstvých čtyřiadvacet let, nedávno dodělala vysokou školu a získala svou první práci v novinách. A ačkoliv je rodilá Brňačka, za prací se vydala do Prahy. Díky tomu jsme si poslední dobou bližší než kdy dřív.

Typově jsme si velmi podobné, řecké geny se prostě nezapřou. Sandra je jen o něco světlejší, přece jen její maminka je zelenooká blondýna, a to se muselo někde projevit.

Měří 172 centimetrů, má štíhlou, ale velmi ženskou postavu. Její oválný obličej rámují rovné hnědé vlasy, sahající zhruba někam k lopatkám. I ona má velké hnědé oči, které jsou pro naši rodinu poznávacím znamením. Společně s dlouhými řasami a výrazným obočím dominují jejímu obličeji. Nos jsme naštěstí ani jedna z nás nepodědily po naší jižanské části rodiny. Ten její je rovný, trošku připomínající bambulku. Rty má plné, hezky vykrojené, a pod nimi bradu s jemným ďolíčkem.

A jaká je Sandra povahově? Řekla bych, že jak kdy...připomíná mi aprílové počasí. Většinou je milá a veselá, na lidi dělá výborný první dojem. Působí sebevědomě a celkem suverénně, ale jak často sama říká, jsou to pouze mimikry. Uvnitř je totiž hodně citlivá a spousta věcí ji dokáže zasáhnout, jen to nerada dává najevo, protože by tím přiznala svoji slabost. Alespoň tak to vnímá ona.

Je cílevědomá, i když někdy musí bojovat se svou leností. Zatím se jí to ale úspěšně daří - co si naplánovala, toho dřív nebo později vždy dosáhla.
Rozhodně jí nelze upřít smysl pro humor, miluje smích a společnost svých přátel. V té se cítí jako ryba ve vodě a je jednou z vůdčích osobností. Bez přátel si svůj život neumí představit, protože jednou z věcí, která ji opravdu děsí, je samota. Naštěstí si díky své komunikativnosti získává nové kamarády poměrně snadno, takže si příliš často opuštěná připadat nemusí. Není prý ideální "vrba", protože mívá tendenci všechny problémy zlehčovat, ale když se jedná o něco opravdu vážného, snaží se své blízké podpořit ze všech sil.

Její špatné vlastnosti? Tak jako každý člověk jich má spoustu. Je náladová. Jeden den se usmívá jako sluníčko, ale pak jí něco přelítne přes nos a dobrá nálada je pryč. V takových situacích je nejlepší ji nechat být, dokud se s tím sama v sobě vypořádá. A pak zase, jako mávnutím kouzelného proutku, nasadí úsměv a jede se dál.
Je celkem flegmatik, nerozhází ji každá maličkost a nad hodně věcmi raději mávne rukou, než aby vyvolávala zbytečné konflikty. Ale běda, když už je těch maličkostí příliš! Jakmile se drobné problémy nakumulují, vybuchne. A to potom pozor na ni! V argumentaci jí jen málokdo umí konkurovat, takže z hádek zpravidla vychází jako vítěz. Což jí vyhovuje, protože prohrává nerada.
Je zapomnětlivá a chronicky nedochvilná - to je asi další věc, kromě velkých očí, kterou máme v rodině.

Když není zrovna v práci, můžete ji nejčastěji potkat v nějaké příjemné kavárně, jak upíjí své latté a je zabrána do rozhovoru s jednou ze svých kamarádek. Jak sama s nadsázkou říká - je totiž kavárenský povaleč. V zimě sice miluje vyjet si někam do hor na lyže, v létě třeba na kolo nebo si jít zaplavat, ale kdyby si měla vybrat mezi sportem a posezení s kamarády, druhá varianta vyhraje na plné čáře.

Tak taková Sandra je. Když někam přijde, je jí všude plno. Ale to myslím v tom dobrém slova smyslu. Místnost naplní její zvonivý smích a vtipné poznámky. Jsem ráda, že jsme si blízké a myslím, že ona to cítí stejně.
Tak co, taky byste ji chtěli poznat?