Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je zajímavé, jak se jednotlivé národy od sebe liší a obzvláště odlišný je i národ Čechů. Bohužel v západních zemích je řazen mezi národy zlodějů a podvodníků, což však není názor pouze jejich, ale i některých našich spoluobčanů. Tito lidé se potom za svoji národnost stydí a snaží si namluvit, že nejsou ani Čechy, ani Slovany, ale buď Němci nebo Keltové a tím jsou něco více než ostatní. To je však pouze jejich přání. Navíc si myslím, že v naší zeměpisné poloze není nikdo ani čistokrevný Čech, Němec, Slovan a už vůbec ne Kelt. Obyvatelé naší země mají nejspíš od každého něco a tím možná vzniká jedinečnost našeho národa.
V naší historii bychom našli mnoho slavných postav uznávaných všude ve světě. Paradoxem je to, že zde, kde bychom si měli takových lidí vážit nejvíc, na ně zapomínáme. Příkladem může být Jan Ámos Komenský, tzv. učitel národů. Svět se snaží pokud možno co nejvíce přiblížit jeho modelu školství, pouze u nás mi připadá, že k tomu máme nejdále ze všech. Češi si totiž myslí, že nejchytřejší jsou pouze oni a ostatní, kteří jsou v přesile, se jim snaží zabránit v jejich dokonalém plánu a proto ho nikdy nedovedou do konce. Nedokáží se však poučit z chyb ostatních a dělají je stále znovu, úplně zbytečně. Ostatní, kteří něco takového dokáží, převezmou dobrý nápad a konečný výsledek je podstatně lepší. Čech se potom brání, že nápad je jeho, ale stále opakuje své chyby.
Český člověk má totiž velmi krátkou paměť a je velmi důvěřivý. Snadno pak uvěří slibům podnikavých spoluobčanů o bezpracném a pohodlném životě. Čech rád uvěří a pokud má nějaké pochybnosti, radši je bezmyšlenkovitě zavrhne pouze proto, aby se mu jeho krásná, avšak nereálná vize nerozplynula. Tito lidé pak volí ve volbách toho, kdo nejlépe reprezentuje jejich názory, tj. sociální demokraty, v horším případě komunisty, nebo republikány. Tito lidé ale svá přání nejsou (nebo nechtějí být) schopni splnit, takže lidé, kteří jim dali svůj hlas, po čase začnou zjišťovat, že udělali chybu, kterou navíc zopakovali po svých předcích nebo dokonce po sobě. V tom případě však politici svůj neúspěch svedou na někoho jiného, čímž opět vzbudí důvěru některých svých voličů a prodlouží si tak dobu, po kterou mohou vykonávat své výnosné povolání. V každém případě si ale myslí, že jejich životní úroveň je nejhorší, jakou kdy zažili a jejich pocit umocňuje tvrzení tohoto faktu z novin a televize. Čech je i v tomto případě líný přemýšlet a novinářům uvěří i přesto, že se tuto zprávu dozvěděl z nově zakoupené televize a ve chvíli, kdy se rozhodoval, zda pojede na dovolenou do Itálie či do Španělska.
Český národ má ale i několik kladných vlastností, kterými se liší od národů ostatních. Například nikdy neměl potřebu zjednávat si respekt nebo prosazovat své názory pomocí vojenské síly. Češi mají armádu pouze na obranu a i přesto se mladým mužům do armády nechce. Považují to za ztracený rok života, naše armáda není schopná ani obrany, natož útoku. Mohlo by se tedy zdát, že bychom mohli být snadnou kořistí pro vojensky lépe vybavené země. Obsazením naší země by však nic nezískaly, takže strach z něčeho takového je úplně zbytečný, stejně tak, jako je zbytečná naše armáda. Získaly by však naše pivovary: pýchu národa.
Je to skutečně jedna z mála věcí, na které jsou Češi hrdí. České pivo je známé po celém světě, nejvíce se ho však vypije v Čechách. Z tohoto důvodu je možno Čecha poznat pouze podle vzhledu jeho postavy. Málokdy má postavu kulturisty, jeho nejvypracovanější částí těla je břicho. Češi jsou hrdí na světové prvenství v počtu vypitých piv na osobu za rok a ztráta tohoto primátu by pravděpodobně velice ublížila jejich sebevědomí. Pivo je bezesporu jejich nejoblíbenějším nápojem a snahy amerických limonádoven jsou tak předem odsouzeny k neúspěchu. Mladý Čech se nikdy nebude cítit "in" s lahví Coca Coly, něco jiného je však láhev Budějovického Budvaru. Ten kdo vypije nejvíc piv, aniž by upadl do bezvědomí, se stává velice uznávanou a okolím obdivovanou osobností. Jak se zdá, stejným způsobem si navzájem dokazují svou vyjímečnost i naši politici. Bohužel ostatní národy si cení jiných věcí a cena Čecha tak v jejich očích v lepším případě nestoupne, v tom horším klesne. Pití piva ale naštěstí není jedinou věcí, v čem Češi vynikají.
V každé zemi na světě se najde část obyvatel, kteří mají předky v Čechách nebo odtud sami pocházejí. V málokterém zahraničním filmu nenajdete v závěrečných titulcích alespoň jedno české jméno. Velice úspěšní jsou také naši sportovci. Mnoho lidí ví o naší malé zemi právě pouze nim. Zejména čeští hokejisté si ve světě získali jméno, neboť patří k nejlepším na světě. Na rozdíl od ostatních totiž při hře dokážou i přemýšlet a obětovat své osobní zájmy ve prospěch týmu. To se jim ale mnohonásobně vrací, protože málokdo si všimne vynikajícího sportovce v týmu, který není schopen vyhrát, naopak vždy si musí všimnout hrstky těch, kteří táhnou za jeden provaz.
Jak je vidět, Češi mají několik výjimečných dobrých i špatných vlastností a ten kdo dokáže využít těch dobrých se rozhodně ve světě neztratí. Jediné, co jim někdy chybí, je jejich soudržnost. Pokud se na tom však někdy v budoucnu něco změní, myslím, že se nemáme čeho bát.