Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

V tomto slohu budu charakterizovat svého tatínka Antonína Černohorského, jemuž bylo v říjnu 50 a s kterým žiji skoro 14 let. Taková charakteristika někoho, koho tak dobře znáte, je nesmírně těžká. Ptáte se proč? Protože je to někdo, koho znáte do detailů. Prožili jste s ním krásné chvilky, ale i ty špatné. Víte jak ho rozveselit, víte, kdy je šťastný a kdy zase smutný. Dokonce ho znáte tak dobře, že už víte, ve který den a ve kterou hodinu mu oznámit, že jste dostala pětku či poznámku, aby se z toho nevyklubal výprask, ale pouhé promluvení do duše a slib, že si to opravím.

Proto je těžké jeho tělo, ale i duši charakterizovat stručně, ale za pokus to stojí.
Na začátek bych mohla začít jeho vlasy, tedy zbytky vlasů. Abyste tomu rozuměli, na své hlavě má takovou větší pleš. Já osobně jí říkám "přistávací plocha pro mouchy"...
A vlasy, které má kolem pleše, pomalu ale jistě šednou... Jeho obličej, na který si ráno napatlá přes půl litru kolínské, má tisíce pigmentů a je poněkud zaoblený. Zuby, které skrývá pod svými úzkými rty, jsou celkem nažloutlé a malé. Pusa je poněkud drobná a její koutky směřují mírně dolů.
Tělo má celkem hubené postavy, akorát to kazí jeho malé bříško. Jinak když vám zatne svaly na rukou, vypadá to, jako by mu tam narostly dva melouny. On sám říká, že za mlada měl vypracovanou postavu jako Roman Šebrle, ale nevěřila jsem tomu, dokud mi neukázal fotku a skutečně to byl fešák. Neříkám, že teď ne, ale mladá léta jsou mladá léta...

A nyní přejděme k tomu nekrásnějšímu, co v sobě má a to je jeho duše. Duše, která je natolik silná, že unesla i smrt své dcery, která zemřela v sedmnácti letech a právě toto je nejhorší pro tatínky a maminky, když přežijí své vlastní potomky. Avšak za pomoci svých milovaných se zvládne vše. Jeho víra v krásno a neobyčejně obrovská láska ke svým bližním mu pomohla tento zlý sen zničit, ne úplně, ale část ano. Tedy můj tatínek jako člověk je veliká osobnost, jelikož má v sobě hrdost, štědrost, laskavost a toleranci (jak v čem), ale to, čeho si nejvíce vážím - a myslím, že nejsem sama - je jeho chleba lásky, ze kterého uždibuje vždy kousek a rozdává ho těm, kteří si to zaslouží, nebo ho potřebují. Ptáte se "Co až mu z toho chleba nic nezbude?" Ale já vás ujišťuji, že jeho chleba lásky je tak obrovský, natolik nasycen jeho laskavostí a porozumění, že nikdy nedojde a i kdyby došel, tak za pomoci svých milovaných, kteří jsou stále kolem něj, upeče jiný a dokonce ještě větší a nadále bude kolem sebe šířit radost a lásku.

Ale jako každý smrtelník má i své špatné vlastnosti. Není jich mnoho a některé stojí za to. Jako první tu máme jeho časté sklony k hádkám, kterou máme my s maminkou skoro a znovu podotýkám skoro každý den k večeři, když tatínek přijde z práce. Ale jeho hádky jsou velmi často kvůli blbostem a trvají tak 10-15 minut. Jeho další špatná vlastnost je vnucovat si, že mu něco je. Ne pořád, ale jakmile začne kašlat či něco podobného, hned v tom vidí nějakou ošidnou nemoc, ale přesto chodí nonstop do práce.

Ano, jeho práce je poněkud náročná, jelikož je povoláním řidič, takže skoro denně jezdí pro nějaké pány v 5 hodin ráno na letiště, nebo jede moc dlouho do Bratislavy a nazpátek.

Můj tatínek není příliš na čtení nebo typ, který se za horkého slunečního léta opaluje na zahrádce. On je spíš ten typ, co nevydrží bez práce. To znamená, že neustále něco opravuje, spravuje nebo staví... Jeho nedělní dny vypadají tak, že skoro celý den si myje nebo leští svoje auto. A ještě ke všemu když dostal k Vánocům nový kompresor, tak už se doma nezastaví pomalu ani na oběd...

Tatínek a děti, to je něco srovnatelného jako fotoaparát a film. Jeden bez druhého nefungují. To je možná trochu přehnané, ale prostě a jednoduše, můj tatínek miluje děti.
Miluje je natolik, že by se pro ně rozkrájel na tisíc kousků. A výhoda je v tom, že když uděláte smutné oči, nebo ho laskavě a upřímně poprosíte, skoro vždy vám dá to, co chcete...a to hodně dětí ocení...třeba já!

A na závěr by stačilo podotknout, že i přes ty chvilky, kdy ho nesnáším, to je pořád ten nejhodnější tatínek, kterého znám a taky jediný, který navždy zůstane v mém srdci...

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/charakteristiky/charakteristika-mojho-otecka.html