Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pokud existuje osoba, která mě nejvíce zaujala, tak by to byla moje maminka. Má svůj vlastní půvab a velmi specifickou osobnost. Narodila se v sedmdesátých letech minulého století, letos tak oslaví své pětačtyřicáté narozeniny.

Moje maminka je blondýnka menšího vzrůstu. Vzhledem k tomu, že polovina jejích chromozomů patří nyní mně, je tohle jedna z věcí, kterou jsem po ní zdědila. Přestože si vlasy na blond pouze barví, myslím, že si nedopatřením obarvila i mozek, protože takové to typické blonďaté myšlení jí opravdu nechybí. Na co nestačí, na to má další lidi. Dokud jsem byla malá, tak ji oblečení moc nezajímalo. Dokonce si kvůli dětem nechala zkrátit vlasy, abychom ji za ně netahali. Co jsem velká, chodíme spolu nakupovat a jsem pro ni největším modním guru, kterého má. Tím nechci říct, že se stále neumí oblékat, ale v mnohém se to již zlepšilo. Navíc stejně moc v civilním oblečení nechodí, protože nejčastěji nosí bílé pracovní oblečení. Přes dvacet let totiž pracuje jako zdravotní sestra.

Další skvělá věc, kterou mám po mamince, je její lidskost. Každému se snaží pomoct. Se vším a na úkor vlastního pohodlí. Třeba celou moji základní školu vstávala brzy ráno, abychom já i brácha měli snídani a svačinu na celé dopoledne. Co jsem po ní určitě nezdědila, je její orientační nesmysl. Když jedeme společně nakoupit, zaparkujeme auto, nakoupíme a mezitím maminka zapomene, kde že to auto máme. A to je jen jeden příklad za všechny!

Maminka je pro mě nejdůležitější osobou na světě. Velmi si jí vážím pro to, jaká je a kolik jsem toho měla možnost se od ní naučit.