Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednou z nejdůležitějších osob, se kterou se setkávám už od svého narození, je můj otec, jenž se narodil v Náchodě, kde žije dodnes. Je to čtyřiačtyřicetiletý muž vysoké a robustní postavy, s velkou oválnou hlavou a tvrdými rysy, které vzbuzují dojem vážného člověka, ovšem pohled do jeho pomněnkově modrých očí s dlouhými hustými řasami značí pravý opak. Kaštanové vlasy, věčně jakoby nedbale rozčepýřené jako vrabčí hnízdo, se vlní kolem buclatého obličeje.

V pracovní roli manažera vždy působí seriózně a vzdělaně, až mě občas udivuje, jak je to možné. Ne že by takový nebyl, ovšem jakmile otevře domovní dveře, je z něj úplně jiný člověk. Jeho smysl pro humor je neuvěřitelně pubertální, občas mám chuť ujistit se, zda mám správné informace o jeho datu narození. Natož když si trošku upije. Často je oblíbeným bavičem všech mých i sestřiných přátel, kteří často chtějí slyšet nějaké nové perličky, které jsou vždy bezkonkurenčně originální. Po ostatních členech domácnosti vyžaduje dokonalý a přesný pořádek, sám v jeho dodržování ale už tak pečlivý není.

Vlastnost, která se mi na jeho osobnosti líbí, je snaha povzbudit, pokud člověku něco nevychází, a to i přes to, že sám není tou nejtolerantnější osobou pod sluncem. Je optimistický a pozitivní, i když - jak to všichni známe - i muži mají své dny. Často se stává, že máme rozdílné názory a ani jeden z nás nechce souhlasit s názorem toho druhého. To vypovídá o tvrdohlavosti, která se u nás v rodině zřejmě dědí, ale to asi každé dítě a každý rodič zná.

Úžasný je také jeho vztah ke zvířatům - s kocourem se každodenně dělí o gauč a rozmlouvá s ním o práci i novinkách. A co pak teprve náš pes, s nímž dennodenně chodí na procházky! Ovšem občas reptá, že právě on jej venčí nejčastěji.
Zrovna nedávno, když jsem si našla chvíli volného času, popadla vodítko i psa a vyrazila do lesa, zazvonil mi telefon a ozval se tatínkův hlas s tím, jak se právě dnes těšil na procházku s pejskem, ať se tím pádem vrátíme brzy. Je tedy znát, že i když často naoko mudruje, není to zas tak vážné.

Mezi jeho koníčky patří čtení knížek, ale jakmile nějakou otevře, musí se kolem něj po špičkách. Poslední dobou se věnuje fotbalu, rád také cestuje a lyžuje. Lyžování mu jde výborně, tak se taky často a rád předvede ostatním na skokáncích a černých sjezdovkách, zřejmě aby ukázal, že ani zdaleka ještě nepatří do starého železa.

Můj otec je mi v některých svých vlastnostech vzorem, jiným se snažím vyvarovat. Je to člověk, jenž ve svém životě dokáže dotáhnout do konce vše, co si zamane, a to je mi motivací. Jsem ráda, že právě tento člověk má v mém životě tak zásadní roli.