Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Za svůj život jsem vystřídala mnohá školní zařízení. Školkou počínaje a prvním ročníkem na gymnáziu konče. Během této dlouhé cesty jsem se setkala se spoustou zajímavých lidí, byla jsem součásti mnoha kolektivů a všechny svoje spolužáky bych vyjmenovat rozhodně nedokázala. Jedna mladá slečna se mi ale do paměti vryla nesmazatelně. Ne snad proto, že by nějak výrazně vyčnívala z řady, ale proto, že mi vždy byla velkou oporou, nejlepší kamarádkou a spolubojovnici na cestě mezi školními lavicemi.

O kom to mluvím? O své bývalé spolužačce ze základní školy, Tereze. Už při našem prvním setkání jsem si v jejích hnědých očích všimla něčeho, co nás spojuje. Prohodily jsme pár slov a od té doby byly prakticky pořád spolu. Stala se mým druhým, lepším já.

Stejnou barvu jako Terezčiny oči mají i její dlouhé, husté, jemně zvlněné vlasy, kterými dokáže pohazovat tak svůdně, že se za ní na ulici otočí každý kluk. Aby taky ne, když se jim zároveň naskýtá pohled na dlouhé, vždy opálené nohy, na nichž se zlehýnka pohupují krásně tvarované boky. Neokouzluje však jen svým zevnějškem, ale především svou inteligencí a milou a přátelskou povahou.

Její nejsilnější stránkou ve škole byla vždy matematika. Nikdy jsem neviděla nikoho mít větší radost, jakou měla Terka, když jí vyšel nějaký složitý příklad. Ani v ostatních předmětech ale nezůstávala pozadu, proto ji měli rádi jak všichni spolužáci, tak především učitelé.
Mimo školu hrála závodně volejbal a naplno se věnovala svému pejskovi, s nímž jsme bývaly skoro cele letní dny venku.

S Terez, jak jsem ji vždycky oslovovala, jsme strávily v lavici tři úžasné roky. Ne že by se nás nikdy nikdo z učitelů nepokoušel rozsadit, ale my jsme si k sobě cestičku vždycky našly. Ona mi pomáhala v matematice a jiných přírodních vědách, já jsem jí to vracela v cizích jazycích. Zkrátka jsme byly vždycky skvěle sehraná a doplňující se dvojka.

Bohužel, naše společné tři roky utekly jako voda a naše životní cesty se přinejmenším na čtyři roky rozpojily. Ona odjela studovat na střední školu do Velké Británie, kde žije část její rodiny, a já zůstala na gymnáziu v Brně. Pravidelně si ale vyměňujeme emaily a už teď plánujeme, co všechno podnikneme, až budeme mít obě po škole.