Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• vlastní charakteristika aneb autocharakteristika

Popsat sama sebe? Tak tomu říkám oříšek...
Asi by bylo lepší zeptat se mé rodiny nebo přátel, ale tuhle možnost bohužel nemám. Takže směle do toho. Kdo jsem a jaká vůbec jsem? Dovolte, abych se vám představila.

Jmenuji se Caroline Johnová. To není zrovna typicky české jméno, avšak já taky nejsem typicky česká dívka, v žilách mi totiž koluje i řecká krev. Je mi čerstvých 15 let a devátým rokem navštěvuji Základní školu J.G.Jarkovského. Za rok už snad budu moci tvrdit, že jsem studentkou Anglicko-českého gymnázia Amazon.

Jak mě poznáte? Troufám si říct, že rozhodně nezapadnu v davu, mé řecké geny mě od ostatních poměrně výrazně odlišují. Vysoká jsem 175 centimetrů, mám štíhlou postavu a má pleť má olivový nádech. Dominantu mého kulatého obličeje jednoznačně tvoří velké černé oči lemované dlouhými řasami, nad kterými se klene výrazné obočí. Pak následuje drobný nos a nachové, pikantně tvarované rty, skrývající řadu bílých zubů s pro mě charakteristickou mezírkou uprostřed. Jednou z věcí, které mám na sobě nejradši, je dlouhá a hustá hříva havraních vlasů, spadajících až téměř do poloviny zad.

Móda je odjakživa mým koníčkem, už jako malá jsem si půjčovala maminčiny šaty a předváděla se v nich před zrcadlem. A to mi zůstalo dodnes. S módou si ráda hraji, inspiraci čerpám z časopisů, přidám pár vlastních nápadů a originální model je na světě. Když je mé oblečení pohodlné a zároveň trendy, jsem spokojená.

Dostáváme se k té složitější části - popsat vlastní povahu je opravdu nadlidský úkol.
Řekla bych, že jsem velmi upřímná. Někdy možná až moc a někdo by tuto moji vlastnost mohl vnímat jako nedostatek taktu. Ale já upřímnost oceňuji i u druhých. Občas jsem trochu přecitlivělá, některé věci si beru příliš osobně a pak se jimi trápím, i když by bylo lepší je hodit za hlavu. Jsem kritická k sobě samé i k lidem ve svém okolí, ale na druhou stranu jsem přátelská a vždy ochotná pomoci. Podle přátel se občas příliš podceňuji, ale poslední dobou se snažím své sebevědomí posílit.
Miluji smích a legraci, směji se proto často a ráda. Vždyť se přece říká, že smích prodlužuje život, no ne?
A má nejhorší vlastnost? Rozhodně nedochvilnost. Té se asi jen tak nezbavím...

Odmalička sportuji, hrála jsem závodně tenis a závodně i tancuji. Ale občas si ráda a plnými doušky užívám dny, kdy můžu dlouho vyspávat, jen tak se povalovat, sledovat televizi a chodit na časté návštěvy ledničky. Naštěstí to na mně zatím není vidět.

Jsem flegmatik, málokdy mě něco opravdu vyvede z míry, rozhodně mě nerozhodí kdejaká maličkost.
Nejsem příliš důvěřivá, trvá mi dlouho, než si někoho pustím k tělu. Opravdu důvěřuji jen svým nejbližším.
Považuji se za cílevědomou, ale ne zase za ten typ, který by za svým úspěchem šel "přes mrtvoly". Ublížit druhému pro vlastní úspěch mi rozhodně není vlastní. Asi i proto jsem v kolektivu oblíbená a přátelé mě často vyhledávají, když se potřebují svěřit.

Baví mě cestování, poznávání nových míst, kultur, obyvatel a jazyků. Proto bych jednou ráda pracovala v oboru, v němž bych tuto svoji vášeň ukojila. Mým oblíbeným jazykem je angličtina a chci se v ní stále zlepšovat, protože je to řeč, kterou se člověk domluví téměř všude na světě.
Mám rovněž ráda moderní hudbu, tanec, čas strávený s přáteli, fotografování, filmy a životopisné knihy.

Tak taková jsem. Nemám typické jméno, typický vzhled a tohle asi nebyla úplně typická charakteristika. Alespoň je jasně vidět, že se vážně nerada ztrácím v davu.