Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Cyrano." Pouhé vyslovení tohoto jména zanechá ve vzduchu pocit odhodlání a ušlechtilosti, pocit sebedůvěry a tajemství. "Cyrano z Bergeracu, mistr kordu a slova" od skvělého francouzského spisovatele Edmonda Rostanda vypráví příběh plný statečnosti, pevné nesmrtelné lásky a hlavně čistoty lidského ducha. Jako v každém podobném příběhu je na místě bohužel i zklamání, lítost a smrt. S tím vším se dokáže s neskutečnou elegancí vypořádat nikdo jiný než ten šermíř s velkým nosem.
Bylo už k večeru, když prázdnou ulicí Paříže klusal majestátný hnědák. Oproti svému jezdci se však stával nepovšimnutým. Postava sedící na hnědákovi byla zahalena v tmavém postarším plášti. Hlavu zakrýval velký klobouk. Ruce svírající uzdu byly schované za hnědými již prodřenými rukavicemi. Kůň zastavil až u hostince na konci ulice. Neznámý jezdec měl namířeno právě tam. Uvázal koně a vešel.
V hostinci bylo tuze veselo. U všech stolů seděli převážně vojenští kadeti v již rozjařené náladě. Hráli v kostky, bavili se a smáli, popíjeli a jedli, co hrdlo ráčilo, nově příchozího si ani nevšimli. Když procházel okolo jednoho ze stolů, zaslechl část mužského rozhovoru: "To já slyšel, že včera u Nového mostu sám rozehnal na sto mužů..." Neznámý pokračoval v cestě okolo stolů až do soukromého salonku hostince, který si za pár sousů na dnešní večer pronajal. Hned jak se za ním zavřely dveře, odhodil na přebytečnou židli svůj těžký plášť a sundal klobouk. Světle hnědé kratší vlasy se zaleskly pod světlem lampy. Tento muž ale nevypadal tak jako ostatní, měl totiž neobyčejně a neskutečně velký, protáhlý nos. Usedl na dřevěnou lavici a rozhlédl se po prázdné vyhřáté místnosti. Hnědé malé oči zajiskřily.
Vtom do salonku vstoupil malý obtloustlý hostinský Ragueneau a široce se usmál. "Cyrano! Příteli!" zajásal a objal ho. Cyrano hostinského přátelsky poplácal po zádech. "Tak co starý brachu, jak se ti vede a co obchod? Vidím, že tu je veselo," rozpovídal se přátelsky Cyrano.
"Všechno jde výborně, děkuji. Ale o tobě jsem slyšel opět nějakou zvěst. Řekni, to co se říká o sto mužích u Nového mostu... je to pravda?" Cyrano se zapýřil a slabě přikývl, na to se hostinskému rozzářily obě oči. "Já to věděl! Cyrano! Sto mužů! Sám! Tak přece jen jsi tomu opilci Ligniérovi pomohl. Také se teď všude po hostinci mluví o tom, jak jsi vyplatil Montfleuryho v divadle. Nebo toho troufalce -" "Ten troufalec se vysmíval mému nosu, příteli," řekl Cyrano klidně. Jeho myšlenky však v tuto chvíli nemyslely na příliš dlouhý nos, ani na chutnou paštičku, kterou hostinský vytahoval zpod zástěry. Přivřel oči a zadíval se zasněně z okna na večerní oblohu. Přemýšlel a představoval si, jaké by to asi bylo, kdyby tu místo dobrotivého Raguenea seděla ona. Roxana, tak krásná jako ta nejzářivější hvězda.
Cyrano byl známý nejen jako skvělý básník, ale i jako mistr šermu. Velel celému vojenskému pluku. Byl statečný, ctnostný, hodný a dobrotivý ke každému, který mu padl do oka. Vyznačoval se vyhranými bitvami, obětavostí, chytrostí i logikou. Ale i přes tohle všechno u Cyrana bylo nejvíce patrné jeho neskonale čisté vlídné srdce. Své přátele nikdy nezradil ani nepodvedl. Ale i tento muž měl svá slabá místa. Byl totiž ostýchavý, co se žen týče. A hlavně...zamilovaný. Nebyla to však pouze poblázněná láska, ale ta pravá, nesmrtelná láska. Takhle totiž miluje pouze Cyrano, mistr kordu a slova.
Příběh o zamilovaném nosáči patří mezi ty, který zůstává v duši a srdci čtenáře navždy. Stejně jako mnoho ostatních se k němu i já ráda vracím. Cyrano je příklad osobnosti člověka, která má na světě své místo. I přes svůj zevnějšek patří tento Burgeracký šermíř mezi ty nejkrásnější.