Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Na začátku byla plachou dívkou, budoucí matkou následníků trůnu, na konci nejfotografovanější ženou světa. Její ambice nemířily na královský dvůr, ale do lidských srdcí. Své plány dotáhla do konce s tragikou, která šokovala celý svět...
Diana Frances Spencerová se narodila 1. července roku 1961 v anglickém hrabství Norfolk v rodině hraběte E.J.Spencera a F.R.Burke-Rocheové. O osm let později se rodiče rozvedli, což tehdy devítiletá Diana, která tím pádem vyrůstala u otce, nesla velice těžce. Po delší době se z rodinného sídla v Samdringhamu přestěhovala za třemi přítelkyněmi do Londýna, kde vypomáhala v mateřské školce. To už se znala s princem Charlesem, za kterého se 29. července roku 1981 v londýnské katedrále Sv. Pavla provdala. Přímý přenos v televizi tehdy sledovalo na 750 milionů diváků. Necelý rok poté, 21. června 1982, se narodil následník trůnu princ William. Uběhly roky dva a Diana Británii porodila náhradního dědice trůnu - prince Harryho, u něhož Charles projevil očividné zklamání, že to není holčička. Podle Diany tím začal konec jejich manželství. Charles se stále vracel ke své bývalé přítelkyni Camille Parker Bowlesové, zřejmě také pod vlivem neshod s žárlivou Dianou. Manželé vystupovali společně už jen na veřejnosti. V červenci roku 1992 vydal Andrew Morton s princezniným souhlasem knihu Diana: Její skutečný příběh. V prosinci téhož roku oznámil premiér John Major rozchod nástupnického páru, který vyvrcholil rozvodem v roce 1996. Od té doby Diana oficiálně přestává být členem královské rodiny. Kdo čekal, že se na ni bude postupně zapomínat, mýlil se. Její popularita po rozvodu s Charlesem neustále rostla. Diana triumfovala na celé čáře. Zpočátku plaše působící, červenající se slečna si začala budovat svoji image už po svatbě. Na Buckinghamském paláci si vynutila velkorysé rozvodové vypořádání - včetně práva ponechat si titul princezna z Walesu a nadále obývat Kensingtonský palác. Také si začala každodenně vylepšovat postavu ve fitnesscentru a útlocitnější část světa dojala sdělením, že se zbavila bulimie. Ale především se vrhla na charitu. Navštěvovala nemocnice, sirotčince, zahájila kampaň proti pozemním minám a v Africe plakávala nad umírajícími dětmi.
Symbolizovala styl epochy podobně jako kdysi Jacqueline Kennedyová, které se přiblížila, když tiskem proskočila zpráva, že jejím vyvoleným je syn egyptského multimilionáře Dodi Al-Fayed. Ostatně její příběh by se dal poskládat ze zlomků životů jiných žen.
Například s královnou Alžbětou se rozcházela v názorech na výchovu malých princů podobně jako sto let před ní rakouská císařovna Sissi, a svou dosud nevyjasněnou smrtí kopíruje skonání Marilyn Monroe, obě se navíc nedožily sedmatřiceti let.
Její osud se naplnil jedné horké noci 31. srpna 1997 v tunelu nedaleko pařížské Eiffelovky.
Smrt ji zasáhla nedůstojně na betonovém sloupu, v troskách auta řízeného opilým řidičem, který měl v krvi 1,8 promile alkoholu. Mercedes, ujíždějící před novináři, se řítil rychlostí 160 km za hodinu. Ihned po havárii se ji francouzští zdravotníci snažili zachránit tak zoufale, že s ní jezdili téměř hodinu po Paříži, aby jí zajistili tu nejlepší péči. Podle některých spekulací mohla být Lady Diana na živu, kdyby se objevila co nejdříve na nejbližším operačním sále.
I když Diana byla jednou z nejoslavovanějších žen a snem všech módních návrhářů své doby, to, kým ve skutečnosti byla, možná věděla nejméně ona sama. Ovšem o to při pohřbu, konaném 6. září ve Westminster Abbey, snad ani tolik nešlo. Její veřejný život skončil tak, jak začal: obřadem vysílaným po celém světě.
Poslední rozloučení sledovalo dvě a půl miliardy diváků ve 187 státech. Elton John také přetextoval svou baladu "Svíce ve větru" a věnoval ji zesnulé. Chvěla se srdce, tekly slzy...
Co by se ale dělo nebýt té absurdní nehody? Diana by se zřejmě v novinách objevovala čím dál tím méně a svět by na ní pozvolna zapomínal. Nyní je ale jisté, že Růže Anglie, Královna lidských srdcí, Lady Diana a někdejší britská princezna se stala mýtem a legendou dvacátého století...