Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Stát se divákem vlastního života znamená uniknout životnímu utrpení."

Dorian je osmnáctiletý mladý muž, který je neobyčejně krásný.
Má štíhlé pružné tělo, jeho modré oči každému prozradí, jak nespoutaným žije životem a zlatavé vlasy mu v lehkých vlnkách padají až na ramena.
Do setkání s Henry Wottonem je vnitřně rozerván - nedovede si vybrat mezi touhou užívat si života, jak jen to jde, a zůstat mravně čistým.
Zatím je velmi plachý, čestný a přímý, lidí se spíše straní.

Lord Henry, filosof, který se rád pitvá v lidských duších a povahách, se stane mladíkovou autoritou, fascinuje ho Harryho nekonvenční přístup k otázkám morálky a Dorian se jím nechává často lehce zmanipulovat.
Považuje staršího muže za svého přítele, ač sám lord ze začátku říká, že jsou stále na prahu přátelství.
Henry si chlapce natolik oblíbí, že jej představuje svým známým, a tak v něm pěstuje domýšlivost, neboť ho každý obdivuje. Pomalu, ale jistě začíná přejímat i Harryho názory.

Grayovým pozdějším protikladem je jeho portrét, který zachycuje vnitřní vývoj a rozklad jeho osobnosti.
Když je obraz dokončen, Dorian si poprvé uvědomí svoji krásu a vysloví pošetilé přání:
"Jak je to smutné! Já budu jednou starý, strašný, příšerný. Ale tenhle obraz zůstane vždycky mladý.
Kdyby to tak mohlo být opačně! Kdybych tak já mohl zůstat vždycky mladý a stárnout kdyby mohl ten obraz! Za to - za to bych dal všecko! Dal bych za to svou vlastní duši."
Od té doby žije velmi společenským životem, je členem společenských klubů, organizuje ve svém domě společenské večeře.
Dokonce se i zamiluje. Svou lásku nachází ve špinavém divadle v uličkách, kde vládne ponurá nálada a zdržuje se tu jen zlomek nejnižší vrstvy. Začal do takových koutů města chodit poté, co se nechal poprvé ovlivnit myšlenkami lorda Harryho.
Když však zjistí, že jeho láska patří jejímu hereckému umění a ne jí samotné, odmítne ji a odejde.
Zapříčiní tak její sebevraždu a po tomto zjištění se změní, netruchlí dlouho a začne se věnovat zkoumání své duše, byť ne tak upřímně a kvůli výčitkám.
Začne skrývat obraz, na němž našel "první známku krutosti" kolem úst. Tehdy pochopí, že "ani jediný květ jeho půvabu nikdy neuvadne", že ač bude žít jakkoli divokým životem, "zůstane silný, pružný a usměvavý jako řečtí bohové. A tíhu jeho hanebnosti ponese portrét."

Z nezkaženého a nezkušeného mladíka se tak Gray stává necitelným požitkářem, narcistickým sobcem, jenž je lhostejný k osudu ostatních lidí a jenž si váží hlavně svého vzhledu a nedbá na pomluvy, které se začaly šířit.

Má mnoho zálib: zajímá se o parfémy, tedy jejich výrobu a účinky na smysly, hraje na piano, studuje klenoty, výšivky a gobelíny.
Jeho záliba potulovat se po nocích v přestrojení mezi tuláky a zloději se stane také terčem pomluv, které jsou však díky jeho kráse nepotvrzené a pro spoustu lidí jen domněnkami.
Rád cestuje i mimo Londýn, ale posedlost po jeho mládí a kráse ho zcela pohlcuje, a tak se od obrazu nevzdaluje kvůli strachu, že ho někdo objeví a ukradne či zničí.

Nakonec, když z nenadálého vzteku zavraždí malíře, který viděl zohavený portrét odrážející jeho hříšnou duši, se v něm něco zlomí a chce se polepšit, začít nový život.
Rozhodne se tedy zničit obraz.
Když jej však probodne, sám zemře a nakonec se stane takovým, jakým byl na plátně a jakým být nikdy nechtěl - zestárlým a ošklivým.