Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vydejme se do staré dobré Anglie po stopách jednoho z nejznámějších detektivů - Hercule Poirota.
Nechme na sebe dýchnout to tajemné kouzlo Londýna a možná, když se dobře rozhlédneme, uvidíme z jednoho činžovního domu na Whitehaven Mansions vycházet malého nenápadného mužíčka. Bude-li mít na sobě dokonale padnoucí oblek, na nohou lakýrky, které zdobí velice módní psí dečky, a v ruce vycházkovou hůl, možná to bude právě on.

Až do této chvíle by vše mohlo být skutečné, bohužel samotný Poirot skutečný nikdy nebyl. Anglická spisovatelka Agatha Christie mu poprvé vdechla život v detektivním románu Záhada na zámku Styles (1920). A kdo jiný než záhadný, až skoro exotický Belgičan by se měl stát detektivem? Ano, mnozí si myslí, že je původem Francouz, ale to tedy rozhodně ne. "No, no, mon ami!" Poirot je tělem i duší hrdý Valon. Je chytrý, čilý a veselý. Tak jak správný Valon je a vždy bude.

Možná je na čase si našeho Poirota blíže vykreslit.
Je statný, krásný, s bujnou hřívou zlatých vlasů - snad jako jeho jmenovec Hercules? A když ho spatříme, začneme po něm toužit celým svým srdcem? Ani tentokrát jsme se netrefili! Tento pán je sotva metr šedesát vysoký, s hlavičkou jako vajíčko a černým napomádovaným knírkem, jenž mu přesně sedí tam, kde má. Jeho zelené pichlavé oči bez přestání pozorují vše, co se kolem děje. (Podle Agathy Christie má Poirot oči zelené, nikoli hnědé jako herec David Suchet, který jej ztvárnil a kterému pro změnu chybí knírek.) Když se rozčílí, nekřičí. Šlehá kolem sebe ostrými pohledy.

Poirot si libuje v pečlivě šitých oblecích, převážně pak v pruhovaných kalhotách. Vše musí být na svém místě. Běda, má-li špatně uvázaný motýlek nebo se mu na rameni objeví byť jen nepatrné smítko prachu!
Vídáme ho především v rukavičkách - jak jinak než sněhobílých - a s kloboukem, který přece musí mít každý slušný muž. Je puntičkář a ve svém jednání má rád jasný a čistý řád. I v jídle je velmi vybíravý. Ráno začíná ve svém křiklavém županu a snídá obvykle kroasán s čokoládou. Rozhodně ho neuvidíme cpát se bůčkem a zapíjet ho pivem. Raději si dopřává gurmánskou kuchyni a sladký likérek k tomu.

Ve svých 60 letech je stále svobodný starý mládenec. Je dokonalý gentleman, vždy pozorný a galantní. Za svůj život se zamiluje pouze dvakrát a jednou dokonce do samotné ruské kněžny Very Rosakoffové. A kde je krásná žena, tam je i zločin. Poirot přicupitá drobnými krůčky a vše vyřeší jen svým důvtipem a pomocí šedé kůry mozkové. Ale i takový obdivuhodný muž, jakým Poirot bezesporu je, potřebuje svého pomocníka, kapitána Arthura Hastingse, inspektora Jamese Jappa a klidné zázemí své sekretářky Felicity Lemonové.

Co tedy musí mít dobrý detektiv? Určitě mu nesmí chybět sebevědomí a schopnost logického myšlení. Jak se říká, musí mít "fištrón" a pak mu určitě promineme, že neoplývá krásou a nerozbuší se nám srdce už jen při samotném pohledu na něj. I když...být zločincem, kdo ví. Možná by to ani bez jeho "zvláštního" vzhledu a chování nešlo. Být podivínem je možná ten důležitý faktor, kdy se z průměrného mužíčka stane tak obdivuhodný detektiv.

Poirot se těší i dnes velké oblibě čtenářů a televizních diváků, ať už to je zásluhou samotné Agathy Christie a jejímu spisovatelskému umění anebo jen zájmem lidí o vše, co je tajemné a nerozluštitelné. I já sdílím nadšení a obdiv pro tohoto mužíčka a odkládám starý výtisk The New York Times, kde se na první straně objevila ta smutná správa. Poirot zemřel.