Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• Lennie je literární postava z novely O myších a lidech od Johna Steinbecka

O myších a lidech je jedna z nejznámějších knih amerického spisovatele Johna Steinbecka. V tomto literárním díle vystupují dvě hlavní postavy: Lennie a George. Já jsem si pro svoji charakteristiku vybrala postavu Lennieho.

Z knihy moc nevyčteme, jak Lennie vypadá. Víme jen, že je to velikán s beztvárným obličejem, velkýma bledýma očima a s širokými schýlenými rameny, který působí neohrabaným dojmem. Z tohoto díla spíše poznáme jeho vnitřní charakteristiku.

V této novele je Lennie zachycen jako velmi pracovitý člověk s dobráckým srdcem. Avšak chováním připomíná malé dítě, protože je od malička mentálně postižený. Díky svému handicapu nerozumí mnoha věcem, které ostatní lidé říkají. Chová se naivně, jako by byl opravdu malé dítě a viděl svět dětskýma očima. Nemůžeme říct, že by byl opravdu hloupý. Místy si i uvědomuje, co je špatné a co je naopak dobré. Umí být i velmi sobecký - například když vyhrožuje svému kamarádu Georgovi, že odejde, protože podle Georga je jenom přítěží.

Lennie nemá moc dobré vztahy s lidmi. Působí na ně dojmem hromotluka, jehož se mají bát. Jenom jeho kamarád George v něm vidí i dobré stránky, kupříkladu jeho vztah k zvířatům.

Lennie obecně miluje zvířata, protože jsou pro něj hezká a hebká. Mezi jeho oblíbená patří myši, králíci a psi. Jelikož je Lennie silný a mohutný, neovládá svoji sílu, a tak zvířata vždy skončí špatně. On se pak pokaždé obviňuje, že jim způsobil smrt.

Co se týče vztahu k práci, můžeme říci, že Lennie je velmi zvláštní osoba. Práci udělá jenom tehdy, když se mu řekne, co má udělat, protože sám od sebe nic nevymyslí. Avšak je tak silný a schopný, že zastane práci za dva.
Lennie má svůj velký sen, že by si kamarádem Goergem pořídili vlastní malou farmu, kde by chovali králíky. K tomuto však nikdy nedojde, neboť Lennie omylem zabije ženu. Obviňuje se za její smrt a nakonec to s hlavním hrdinou dopadá špatně...

Na závěr můžu říct, že Lennie na mě opravdu působil zvláštním dojmem. Začala jsem si více uvědomovat, že nemám soudit lidi podle obalu, a už vůbec ne podle toho, jestli jsou postižení. Myslím si, že musel být nešťastný za svého života, proto se tak upínal na zvířata. Tito tvorečkové mu připomínali čistotu a neposkvrněnost života, ve kterém neexistují žádné rasové, diskriminační nebo mentální předsudky. Aspoň takhle to vidím já.