Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Člověk, jehož v následujících řádcích představím, je má babička, která dnes už není mezi námi, ale v mém srdíčku zůstane navždy.
Její jméno Růžena mi připomíná květ vznešené růže, kterým bezpochyby byla. Charakteristika jejího zevnějšku není věcí zrovna nejjednodušší, jelikož to byla krásná žena s nepopsatelně nebeským vzhledem. Právě z jejích modrých očí jí vyzařovala veškerá dobrota a něha, která se prolínala po celém obličeji, hlavně při úsměvu. Její světlé dlouhé vlasy prokvetlé stříbrnou jinovatkou a vždy vonící po heřmánku měla vždy sepnuty hřebínky a dokonale upraveny.
Má babička působila prvním dojmem spíše jako vážná žena, ale ve svém srdíčku měla místo pro každého, kdo to potřeboval. Měla spoustu přátel a velikou rodinu, jež ji bezmezně milovala a obdivovala. I přes veškeré své starosti vždy dokázala naslouchat, poradit a pomoci, a snad i tím se stávala pro mnoho lidí zpovědní vrbou.
Život jí nadělil devět dětí, z toho jedno jí zemřelo jako miminko. Přestože neměla v životě na růžích ustláno, dovedla se radovat z každé hezké chvilky, kterou jí život přinesl. Chodila do zaměstnání, pracovala v dřívějším JZD, starala se o dům, o manžela a v neposlední řadě o osm dětí.
Jejím velikým koníčkem bylo vaření, zahrádka a procházky po lese.
Vzpomínám si, jak jsme spolu prochodily spousty kilometrů po šumavských lesích, sbíraly houby, sledovaly běžící ježky, pasoucí se srnky, a ona byla v těchto okamžicích neskutečně šťastná a jsem jí dodnes vděčná, neboť to ona mi zanechala v sdíčku úctu a lásku k přírodě.
Možná že to vyzní jako klišé, ale opravdu jsem si připadala jako Baruška z Babičky od Boženy Němcové, byla jsem její prvorozená vnučka, její mazlíček, to ona mě vychovala a myslím i věnovala nejvíce ze své osobnosti. Svých dalších 18 vnoučat a později 11 pravnoučat také milovala, měla srdíčko, že by se tam snad vešel celý svět. Dodnes si pamatuji, jak jsme se sestrou k ní chodily na domácí buchty s tvarohem a čaj s citronem, nikdo je neuměl lépe než ona.
Když přišla doba, kdy už na tom nebyla zdravotně úplně nejlépe, snažili jsme se jí všechnu lásku a podporu vrátit, ale dopadlo to spíše naopak. Ona byla tou, co má sílu a my ti co projevují slabost. V roce 2003 v dožitých 85 letech zemřela na celkové selhání srdce.
Moje babička byla pro mne ten nejmilejší a nejmoudřejší člověk na světě a ať už na tomto světě budu jakkoliv dlouho, ona tu zůstává vždy se mnou, v mém srdci a myšlenkách.
Přála bych si být pro mé děti i pro své budoucí vnoučata tak dobrou oporou v životě, jako byla ona pro mne i pro své okolí.