Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Říká se, že kritizovat je snazší, než chválit. Ale kdybych chtěla někoho soudit, nevybrala bych si charakteristiku pro svoji práci a neztrácela tak čas nad člověkem, který si to nezaslouží. Ale ani přes veškerou snahu nebudu moci být dost objektivní a pokusím se tedy o přímou charakteristiku. Charakteristiku kluka, o němž jsem přesvědčená, že je to jeden z těch nejlepších lidí, co znám, aniž bych do něho byla nutně zamilovaná. I když...

Když už mám to štěstí a potkám ho, když už mám dost odvahy a pohlédnu na něho, vidím nepříliš vysokého, štíhlého kluka se světlými, ještě poměrně krátkými vlasy a na kluka i s hezky klenutým obočím, které jako by bylo ale jen jakýmsi předzvěstí toho nejkrásnějšího, co na obličeji chrání. Jeho oči. Modré oči. Ale ne jako studánky či pomněnky. Jsou tmavé, neskutečně tmavé. Jako moře nebo bazén. (Asi už jsem z něho blázen.) Snad je to tím, jak jsou nevinné. I ten labrador, co nám běhá po zahradě, by mu mohl závidět. Avšak jeho oči nejsou samozřejmě jediné, co stojí za pozornost. Má natolik obyčejný nos, až je nevšední. A rty svádějící k polibku, hlavně když mluví anebo se směje. Tak jako když jsem ho před rokem viděla poprvé, i dnes mě na něm nejvíc baví jeho hollywoodský úsměv plný dokonalých zubů. Jinak má paradoxně poměrně přísný, zasmušilý a zamyšlený výraz. Nemůžu zapomenout ani na jeho milou pihu na levé tváři blízko ke koutku rtu, přesně tutéž, jíž mám i já, ale jen o kousek výš. A nakonec jeho celý krásně řezaný obličej po celých čelistních kostech lemují opět světlé, krátké vousy, které mu mají asi dodávat na vážnosti a určité drsnosti motorkáře, jež mu chybí. Ale ve skutečnosti mi tak přijde ještě milejší.

Když už jsem se zmínila o jeho snaze získat styl motorkáře, zaměřím se na jeho oblečení a později i jeho největší koníček.

Na první pohled se může zdát, že mu vůbec nezáleží, jak vypadá a co nosí, ale v dnešním světě se každý charakterizuje a hledá právě skrze oblečení. A ani on není výjimkou. Ale přesto a i když, že si nemyslím, že by trpěl nedostatkem peněz, nosí i staré maskáče a obyčejná trička. Jen pokud to počasí dovolí, vezme svou koženou černou bundu a černé steelky. A právě tak ho znám a tak jsem si ho zamilovala, ačkoliv poprvé měl na sobě černý oblek...

Možná se z mého popisu může zdát, že je to největší playboy široko daleko, ale druzí ho tak nevidí. Nejspíš je to tím, že dneska je "moderní" úplně jiný typ kluka a nebo mě jen cosi zaslepuje. Ale na tom zas tak nezáleží. Vždycky si totiž vzpomenu a začnu si zpívat text z jedné staré písničky od Marty Kubišové ("Mně se líbí"), v němž se zpívá: "Ať je zlý, protivný, často příliš rozumný, mně se líbí. Kdyby dál se mi smál, i když krásy nepobral, mně se líbí..."

Mezi jeho největší současné koníčky patří jízda na motorce a kole, kreslení, šermování, hraní na kytaru i příčnou flétnu a hlavně přátelé. K dalším asi také čtení, divadlo nebo koncerty.

Narodil se ve znamení ryb stejně jako já. Snad proto si tak rozumíme a byly dokonce doby, kdy jsme si spolu psali dennodenně celých šest hodin. To bylo ale o prázdninách, kdy jsme ani jeden nebyl zaneprázdněn školou a kdy byl hlavně mimo domov, takže jsme se nemohli vidět.

Co se týče školy, je dle mého úsudku poměrně dost ambiciózní a po stavební škole chce studovat ještě dál a dopracovat se tak možní i k titulu Ing. Věřím, že tenhle sen se mu splní, protože je studijní typ, vůbec je na kluka stejného věku sečtělý a jinak duševně vyspělý. Což mi imponovalo. Byl ke mně vždy nesmírně milý, aniž by ode mě cokoliv očekával. Přestože jsem třeba neměla nejlepší náladu a dokonce k němu byla až protivná, nikdy nade mnou nezlomil hůl a snažil se to u mě jakoby vyžehlit - i když neměl co nebo proč. To ale neznamená, že by sebou nechal zametat. Když potřebuje, dokáže se ozvat. A o to víc si ho vážím. Ale to všechno bude i tím, že je mimo jiné také brácha dvou mladších sourozenců a je zvyklý řešit konflikty a být vždy po ruce.

Kluci jsou všeobecně vtipní, avšak on nadmíru. Je schopný dělat si srandu z čehokoliv, kohokoliv, ale také i sám ze sebe, na rozdíl od jiných.
Určitě tak jako každý, bude mít i nějaké negativní vlastnosti, já jsem však většinu asi ještě neměla šanci rozpoznat. A ty ostatní mi vůbec nevadí. Naopak. Teď se ale sama sebe musím ptát: "Je to hodně nebo málo, pro co jsem se byla ochotná zamilovat?"