Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Moje babička se jmenuje Marie. Nedávno oslavila osmdesáté narozeniny, ale říká, že na tolik se opravdu ještě necítí. Babička žije celý svůj život na vesnici a já ji znám od svého narození, tedy už více než osmnáct let.

Je to žena menšího vzrůstu a její štíhlou postavu by jí mohla závidět každá mladá slečna. Její vlasy jsou kaštanové barvy, nakrátko střižené. V jejím obličeji můžeme vyčíst mnoho zkušeností z jejích vrásek a její pomněnkové oči schované za velkými brýlemi nám mohou prozradit její láskyplnost a dobrotu. Celý život jsem ji neviděla, že by se mračila. Vždy se na každého usmívala a my jsme mohli vidět její krásné rovné bílé zuby.

I přestože je babičce tolik let, působí na okolí velmi mladistvě. Nejspíš to dělá celkový dojem jejího stylu oblékání. Obléká se velmi elegantně. Nejraději nosí kostkovanou košili, světlé rifle a k tomu černé polobotky. Okolo krku se jí vždy třpytí krásný zlatý řetízek s přívěskem. Na rukou má pouze jeden prstýnek, a to zásnubní, který nosí i přesto, že děda již dávno zemřel. Ale když jde babička posedět s přáteli, vymění rifle za šaty. Vždy jí to moc sluší.

Babička vždy byla velmi aktivní, soutěživá a vždy s ní byla (a pořád je) sranda. Vždy mi jako malé předčítala pohádkové knížky, poučovala mě a vedla mne ke křesťanskému způsobu života. Dodnes s ní chodím do kostela a místo pohádek mi povídá o jejích životních zkušenostech a příhodách.

Mám ji velice ráda, dalo by se říct, že je to moje druhá maminka.