Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pro dnešek bych si vám dovolila představit jednu osobu, která se do mého života zaplétá celkem často. Jde o mou babičku, tedy matku mého otce. Její jméno zní poměrně krásně, Anička. V současné době žije v jednom malém bytě v jedné vesnici, která je nám vzdálená něco okolo čtyřiceti kilometrů. Momentálně bydlí sama, její manžel zemřel před šestnácti lety. Babiččin věk, stejně jako věk nás všech, se pomalu ale jistě zvyšuje, nyní její věkové číslo dosáhlo již sedmdesáti osmi let.

Jak moje babička vlastně vypadá? Představte si jakoukoli jinou babičku a třeba bude, s trochou štěstí a náhody, trochu podobná právě té mojí. Babička není větší než já, její výška činí něco kolem sto padesáti centimetrů. Poslední dobou značně zhubla, takže její postava tomu také odpovídá. Na hlavě se jí tyčí kratší vlasy šedivé barvy, kterých také už nemá moc, mívá je povětšinou rozcuchané. Dříve bývaly objemné a krásně zrzavé. Vlivem času jí na tvář vlezla spousta vrásek. Její velké temně hnědé oči pozorně sledují většinu toho, co se okolo nich děje. Její ústa většinou vytváří hezký úsměv. Po stranách hlavy se jí napínají veliké uši. Babička chodí o hůlce, je tedy po většinu času shrbená, na zádech jí asi proto vyrostl velký hrb, který vůbec nic neschová.

Obléká se do oblečení, jež se nosilo snad ještě za jejího mládí. Jde o staré vytahané tepláky, většinou černé nebo šedé barvy, ale musím uznat, že určitě musí být velice pohodlné. K tomu nosívá staré halenky, hlavně s květovaným vzorem, nebo volnější stará trika.

A jaká vůbec je? Babička je velice zvláštní člověk. Vždycky, když někdo potřebuje pomoci, pomůže mu, tedy pokud je to v jejích silách. Když nějaký její známý potřebuje nebo jenom tak poprosí, klidně mu dá peníze, i kdyby sama ani na chleba mít neměla. Proto seznam jejích dobrých vlastností zdobí mimo jiné přátelskost, soucitnost, dobrota a ochota. Není však moc chytrá, třeba dříve byla, ale postupem času se jí všechno jaksi vykouřilo z hlavy.

Co celý den babička dělá? Anička má plno různých nemocí, ale to jí nebrání k tomu, aby jako skoro každá správná důchodkyně alespoň na chvíli šla poseděti na lavičku před domem povídat si se svými přibližně stejně starými sousedkami o zajímavostech života a prostě o všem, co se v jejich okolí děje. Občas si zajde sama nakoupit do obchodu, jenž se nachází nedaleko jejího bydliště. Jinak celý den leží v posteli, je přikrytá peřinou až po bradu a zaujatě sleduje televizní seriály. Velikou radost jí udělá, když se za ní přijede někdo podívat, ať už rodina nebo kamarádi. Také ohromně ráda sedívá ve starém dřevěném houpacím křesle v tom svém, pro ni útulném bytečku a čte napínavé knihy či se díky novinám dozvídá, co se kde stalo nového. Moc neuklízí, to raději nechává na svých dětech, stejně na to nemá už sílu.

Babička nikdy neměla moc šťastný život, zemřel jí manžel a dvě děti. Poslední dobou ale většinu času nepobývá u sebe doma, hodně často jezdívá po nemocnicích, kde do sebe hází hrsti prášků.

Babička chce za každou cenu býti středem pozornosti. Když si jí někdo jen na malou chvilku přestane všímat, přestane se s tím dotyčným bavit a je na něho hned naštvaná. Je též hodně náladová.

Babička snad ani netuší, co vůbec je počítač a jaké různé funkce má moderní mobilní telefon. Takové moderní vymoženosti jí zjevně nic neříkají.

Babičku docela obdivuji a mám ji ráda. Když jsme byli my, její vnoučata, ještě dětmi, učila nás, co je správné a co zase pro změnu ne, učila nás poznávat ten velký okolní svět. A za oplátku se my teď zase staráme o ni.