Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Babička Boženy Němcové byla ideální typ venkovské ženy, která svou moudrostí, vlídností, činorodostí a hospodárností dávala vzor mnoha ženám, babičkám a dívkám, jakou cestu by si ve svém životě měly zvolit, aby byly šťastné. Tento příběh "šťastné ženy" působí na všechny harmonicky, možná proto se v ní zhlédly i dnešní babičky.
Já měl 4 babičky a 2 prababičky. Každá byla/je úplně jiná. Ne, že bych na ostatní babičky nějak zanevřel nebo je neměl rád, ale popisovat budu tu, kterou mám ze všech nejraději.
Aleně je 59 let a celý svůj život pracovala ve Škodovce, do práce jezdila každý den 7 km na kole za jakéhokoliv počasí, v tom si je s babičkou Boženy Němcové nesmírně podobná. Ne že by babička od Starého bělidla jezdila každý den tvrdě pracovat 8 hodin na linku, ale obě jsou pilné a pracovité. Ani jedna není pohodlná, a vystačí si s tím, co mají. Babička Boženy Němcové si od prvního okamžiku získávala srdce dětí. Nerozmazluje je, přijímá jejich myšlenky. Vede svá vnoučata k všestrannosti a učí je skromnosti. Má babička Alena si mě také získala. S tím rozmazlováním je to trochu rozdílné, ale hlavně si mě získala tím, jaká je a jak se chová, co jsme s ní prožili. Je pro každou vylomeninu a nezkazí žádnou srandu. Udělala by pro nás cokoliv, pokud je to v jejich silách, stejně jako babička Boženy Němcové pro svá vnoučata. Babička Boženy Němcové odmítala moderní techniku. Ale dříve také byla úplně jiná doba. Dnes, když je vše řízené počítači a moderní technologie je všude, kam se člověk jen podívá, nemají starší lidé moc na výběr a musí se s ní spřátelit, i když moderní věci a trendy kolikrát odmítají a brání se jim. Mladým takové věci problémy nedělají. Alenu jsme přemluvili nedávno ke koupi mobilního telefonu. Z počátku se jí moc nezamlouval a neuměla s ním, ale nyní říká, že mobil je užitečná věc a kolikrát se bez něj člověk neobejde.
Každá babička je jiná - jak jsem psal již na začátku. Některá sedí v klidu doma, kouká na televizi a o vnoučata se nezajímá. Samozřejmě záleží na zdravotním stavu. Naše babička měla problémy jeden čas s kyčlí, ale jinak nebyla nemocná snad 30 let. Taká kvůli tomu, že stále něco dělá a není líná. Když jsme byli menší, trávili jsme u ní každý víkend. Chodili jsme na procházky, v zimě do krytého bazénu, pomáhali jsme jí s prací, hráli různé hry. Asi si ani nevzpomenu, jestli jsem se u ní vůbec někdy nudil. Teď jsme já i má sestra Monika starší a situace je samozřejmě jiná, ale tak to bývá. Přesto se navštěvujeme a máme k sobě jen kladný vztah.