Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pro svoji charakteristiku jsem si vybral svoji nejlepší kamarádku Adélu, které je sedmnáct let. Poznal jsem ji teprve před dvěma lety, když jsem šel na taneční kolonu, na které také tančila. Nehledě na to, že se známe teprve chvíli, velmi jsem si ji oblíbil a můžu s jistotou tvrdit, že je to moje nejlepší kamarádka.

Měří asi 160 cm a má drobnou postavu. Na jejím oválném obličeji září dvě tyrkysové oči a nad nimi se tyčí husté hnědé obočí. Nesmíme opomenout ani malý, široký a lehce zvednutý nosík, který je také Adélinou chloubou. Její široká, hezky tvarovaná ústa vypadají - zejména když se usmějí a odhalí malé zoubky - skoro jako perličky s malou mezírkou uprostřed. Onu mezírku neodstranily ani pevné a posléze nasazovací rovnátka. Její rty jsou vždy okouzlující, ačkoliv nemusí vždy být jen v úsměvu. Je roztomilá, i když se mýlí nebo něco neví, to pak svůj dolní ret posune dopředu, svraští obočí a upře svůj modrozelený pohled na daný problém. Ovšem její hlavní dominantou jsou její husté světlehnědé vlasy, jež s hrdostí nosí v různých variacích. Nejlépe podle mého názoru vypadá, když je má volné s květinovým věncem. Takto se svým příjemným vzhledem by mohla bez problémů zastínit i takové bohyně krásy, jakými byly třeba Afrodita, Freya či Lada.

V oblasti pravé klíční kosti má ekzém, který vypadá trochu jako popálenina, ale jak by řekl klasik: i idylická kráska musí mít nějakou tu malou vadu, neboť právě to z ní dělá opravdovou ženu!

Myslím, že všichni lidé, co ji znají, mohou se stoprocentní jistotou tvrdit, že je to velmi hodný, milý a chytrý člověk, jenž vám vždy poradí, když to potřebujete. Je skoro bezmezně obětavá, vstřícná a ochotná druhým pomoci - přátelům i neznámým lidem.
Pamatuji si, jak jsem s ní v zimě šel jednou ven. Koupil jsem jí horkou čokoládu a řekli jsme si, že si půjdeme sednout do knihovny. Při dlouhé konverzaci přešel k vedlejší lavičce nějaký bezdomovec, který byl zřejmě nemocný. Adéla skoro jako světice mu zašla koupit léky. Je to vskutku dobrosrdečná dívka. Ačkoliv se může na první pohled zdát introvertní, což ona taky trochu svým způsobem je, tak ledy povolí, když ji už nějakou dobu znáte. Její pozitivní a sangvinická povaha se projevuje jejím typickým malinko hlubším smíchem a též grimasami v jejím roztomilém, oválném obličeji, do kterých většinou spadá ohrnování spodního rtu, svraštění obočí či krčení nosíku.

Ano, samo sebou, má i nějaké ty negativní vlastnosti, jako třeba až přehnanou náboženskou horlivost nebo mírně egocentrické soutěžení o lepší prospěch, nicméně v jejím případě jde opravdu jen o banality, protože její klady mají nekompromisní převahu.

Jelikož Adélu neznám tak dlouhou dobu jako jiní, nemohu posoudit, jak se chovala dříve. Co však mohu posoudit, je to, jak se chová a profiluje za dobu, co ji znám. Jak už jsem se zmínil, poznali jsme se před dvěma lety a od té doby se místy stýkáme a píšeme si. Za tu dobu jsem se toho o ní dozvěděl celkem dost. Co má ráda a co ne, jak dokáže člověka podržet, je-li v těžkých chvílích či má-li s něčím problém.
Doufám a přeji si, abychom spolu byli přátelé i v budoucnu dlouho let po škole, protože právě Adéla je ten typ ženy, kterou muž buď vůbec nikdy nepotká, anebo pouze jednou za život. A tak vím jistě, že muž, který si ji vezme, bude ten nejšťastnější na světě!