Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Když nám byl ve škole zadán tento úkol, zvažovala jsem, zda opravdu chci podstoupit toto veliké riziko. Po dlouhém přemýšlení jsem si řekla, že se musí zkusit všechno. Jsem si zcela vědoma, že tímto činem riskuji, ale budu doufat, že se mi nedostane zloby nebo případně bolestivé odplaty.

Osoba, o které píši, je spjata se školou, do níž chodím. Nebudu konkretizovat, o koho přesně se jedná, ale mohu vám říci, že je to člověk, jenž na mě silně zapůsobil a velice si ho vážím. Z důvodu vysokého nebezpečí zde však jméno dané osoby nebudu uvádět. I když lidé, kteří ji opravdu znají, vědí, že je nejmladší na této škole.

Zřejmě vám došlo, že se jedná o jednu z vyučujících. Její hlavní charakteristikou je to, že této profesorce bylo, je a bude stále šestnáct! Její vysokou a štíhlou postavu by jí mohl kdekdo závidět. Vlasy barvy havrana, které sahají po lopatky, většinou nosívá rozpuštěné. Ale culík, drdol či jiné úpravy vlasů jí sluší také. Oči má zbarvené hnědou barvou a číší z nich důvěryhodnost, laskavost a loajálnost. Výrazný nos dokresluje její obličej a spolu se rty, které má plné s širokým úsměvem, jenž všechny uchvátí, vzbuzují velký obdiv. Její styl oblékání je vskutku velice stylový a moderní. Je spíše sportovního typu, ale když se rozhodne pro elegantnost, muži ji obdivují a ženy jí mohou jen tiše závidět.

Na první dojem se může zdát paní profesorka přísného rázu. Je pravdou, že první ročníky z ní měly většinou ze začátku trochu strach. Ale my jsme si ji jako třída zamilovali hned od prvního dne poznání. Usměvavá, inteligentní, se skvělým smyslem pro humor... A je vidět, že svému předmětu rozumí, umí ho skvěle podat i naučit. Již po jejím prvním odchodu na konci hodiny jsme si celá třída pomyslela: "Tak ta je libová!"

Jelikož jejím hlavním vyučujícím předmětem je čeština, mohli by ostatní říct, že to musí být nuda. Ale opak je pravdou! V hodinách panuje veselo, protože paní profesorka umí i ty ne moc záživné věci podat vždy zábavnou formou. A to umí málo vyučujících. Samozřejmě že za své pohodové jednání a přímočarost ve třídě chce od žáků na oplátku znalosti, kázeň i vidět určitou snahu. Ale v případě neznalostí v hodinách nebo v testech každý ví, jak dopadne.

Když je smutná, naštvaná nebo nemá zkrátka dobrou náladu, každý to na ní pozná. Podle stylu mluvy, jak se tváří i podle stylu chůze... Vidím-li na ní, že je smutná nebo ji něco trápí, láme mi to srdce. Mám chuť za ní dojít, obejmout ji a říct jí, že bude všechno v pohodě. Ale vím, že by to bylo na ni moc silné kafe a že by to bylo nevhodné vzhledem k tomu, že je profesorka a já studentka.

Někdy mi připadá, že je na sebe moc přísná, podceňuje se a že se přetvařuje, aby to vypadalo, že se nic neděje, ale my to i tak vždy poznáme.

Řekla bych, že naše paní profesorka je velice moderní. Je propojená se sociálními sítěmi, což je podle mě u učitelů výhoda. Ono se říká, že za "sociální zdí" se lidé přetvařují. Ale já paní profesorce důvěřuji a připadá mi, že naopak tam je taková více otevřenější. Ale možná je to jen moje domněnka. S ní můžete probrat zcela všechno. Co vás trápí, co vám nejde, čemu nerozumíte, ale i naopak co vás baví a co máte rádi. Na paní profesorce jde vidět, že je do své práce zapálená a má ji ráda. Řekla bych, že vztahy ve škole má celkem dobré a ještě lepší si udržuje se samotnými žáky.

Je velice kulturně založena. Má ráda sport, hudbu, přírodu a miluje zvířata. Do přírody chodí běhat se svou fenkou přezdívanou Vasilisa Přemoudrá. Také má andulku Otíka, se kterým se snaží češtinsky rozmlouvat.

Já paní profesorku vnímám na jednu stranu jako výborného pedagoga a na druhou stranu jako člověka, jehož mám moc ráda, na kterém mi záleží, kterému důvěřuji a u něhož vím, že v něm můžu najít vždy oporu, když potřebuji (a doufám, že to ví i ona, ačkoliv jsem jen pouhá žákyně). Nejvíc na ní miluji to, že když se směje, lépe řečeno, když dostane záchvat smíchu, tak při tom chrochtne, a to je velice roztomilé. Dokáže si ze sebe udělat legraci, což je podle mě rovněž důležité umět. A že se chová jako my, puberťáci, tak to se přeci není čemu divit, když jí je šestnáct.
Ale tohle já na učitelích přesně miluji. O učitelích se říkají různé věci. A většinou nejsou moc pozitivní. Nicméně já si myslím, že naše škola je těchto předsudků opakem! Naše škola je jako rodina. Ano, samozřejmě, vztahy tu občas zaskřípají, ale jinak vám mohu říct, že naši školu zbožňuji a bude se mi z ní velice těžko odcházet...