Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nepřímá charakteristika

Když si položím tuto otázku, nemusím dlouho přemýšlet, je jí svatá Františka Římská. Byla skvělou manželkou - pozornou, laskavou a milující až za hrob. I přestože se starala o své děti a nemocného/invalidního manžela, šlechtice Lorenza de Ponzianiho, měla stále i dosti času na chudé, potřebné a zapomenuté, na ty, kteří trpěli bídou. Sama - ač nosila pěkný a honosný oděv - měla pod ním vždy ještě jeden žíněný. Svému manželovi byla oporou v dobrém i zlém (nemoci). Když její děti umřely na epidemii moru, musela to pro ni být velká rána, která se jen těžko zacelovala, ale ona vždy měla někoho, na koho se mohla obrátit - byl to Bůh, a to se mi na ní velmi líbí. Vždy když si na ni vzpomenu, vzpomenu si na její mystické zážitky, kdy viděla svého anděla strážného.

V životě to neměla vůbec lehké, a já také ne. V podstatě to nikdo z lidí nemá moc lehké. Vzdoropapež Ladislav Neapolský z Durazza, který v určitém období 15. století třikrát napadl Řím, nechal také vyplenit Ponzaniho rodný palác. Při tomto plenění byl Lorenzo Ponzani těžce raněn a jeho rodina vyhnána z města. Její zbožnost a oddanost Bohu ji však ochránila od zoufalství. Nepoložila ji ani smrt jejích dětí. Byla to velice silná žena.

I když už jí nikdo nezbyl, stále pomáhala, rozdala zbytky svých zásob chudým i hladovým a odešla sloužit do třech římských nemocnic. Zde pracovala jako ošetřovatelka a za všechno se modlila.

Svůj závěr života strávila ve společenství benediktinských oblátek, které spolu s dalšími ženami založila v roce 1933. Zde žila čtyři roky a ve svých 56 letech zemřela.
Pohřbena byla v kostele Santa Maria Nuova nad zříceninami starořímského fóra. Svatořečena byla o dvě století později.

Tuto světici jsem si vybrala jako svou křestní patronku, a to pro její pokoru, oddanost a také pro její víru a sílu modlitby. Vždy se dokázala o vše postarat. Bohu díky za ni.