Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Moje mladší sestra se jmenuje Jana. Je jí 6 let, takže se letos v září chystá do školy.

Janička má modré oči a delší blonďaté vlasy. Nejradši nosí sukně a šaty převážně růžové barvy. Růžová je její oblíbená barva, o čemž se přesvědčíte, jakmile otevřete její skříň.
Růžová převažuje i na ostatních věcech, na čemž má zásluhu idol většiny malých holčiček její věkové kategorie - panenka Barbie.

Co se týče sestřiny povahy, je velmi komplikovaná. Ve školce je většinou hodná, až skoro vzorná. Patří mezi bezproblémové děti a vzhledem k jejím velmi rozvinutým organizačním schopnostem je pro ostatní děti "druhá paní učitelka", neboli někdo, koho musí poslouchat.
Ovšem má to i druhou stránku. Doma se Jáňa chová jako rozmazlený spratek, vyžaduje neustálou pozornost a je schopná se naštvat během jedné vteřiny, a to většinou naprosto bezdůvodně. Když se vám "poštěstí" a podaří se vám ji naštvat, uvidíte, respektive uslyšíte něco velmi neobvyklého. Jakožto někdo, kdo s ní měl až donedávna společný pokoj, vám mohu velmi přesně popsat, co bude následovat. Tak nejdříve svraští obočí a pusa se jí neuvěřitelným způsobem otočí do tvaru podkovy. (Myslíte, že podkova znamená štěstí? Já už si tím nejsem tak jistá.) Následuje vzteklé dupnutí, popřípadě odhození věcí, které až doposud držela v rukou. A teď je nejvyšší čas zacpat si uši, protože se schyluje k velmi hlasitému řevu doprovázenými hláškami typu: "Nenávidím tě navěky!" nebo "Ty seš ta nejblbější sestra na celým světě!" A to pak i člověku, který se doposud smál, ztuhne úsměv na rtech.
A vy se ptáte, proč jí tohle trpíme? Možná proto, že se maminka někde dočetla, že si tak děti posilují mozek. Nebo proto, že se s tím zkrátka nic dělat nedá. A tak mi nezbývá než doufat, že ji tato předčasná puberta brzy přejde...