Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Popisuji a charakterizuji zde svého devatenáctiletého bratra Béďu, a i přestože ho nemám moc ráda, je to můj jediný sourozenec.

Už od pohledu je na Bedřichovi něco zvláštního. Lze říci, že jeho účes (vlasy v postranní pěšince) nosili lidé asi tak před třiceti lety, ale on si to nechce připustit. Malé zelené oči lze v obličeji přehlédnout, zato nos s velkou pihou opravdu ne. Rty má nezdravě světlé a na bradě není nic zajímavého, jen malý dolík od nepovedeného domácího chemického pokusu.

Postavu má celkem pohlednou, na holky však nikdy štěstí neměl, protože se obléká opravdu hrozně. Co den, to jiné barevné tričko nebo košile, nosí také tříčtvrteční fialové kalhoty a nakonec červený motýlek kolem krku. Myslím si, že takového bratra mi nikdo opravdu závidět nebude.

Mezi dobré vlastnosti Bedřicha nedovedu žádné zařadit, špatných má až moc. K mladším dětem se chová špatně - podráží jim nohy a občas je i mlátí, ale ani k učitelům není zrovna zdvořilý. Jednou už ho dokonce vyhodili ze školy kvůli mnoha neomluveným hodinám. O starších lidech si myslí, že jsou to všichni blázni. Hrůza! Nepatří zrovna mezi největší mluvky, rád však používá mnohá gesta. Práce ve skupině se účastní jen pasivně, je prostě samotář.

Občas však chodí s kamarády na pivo, a když se pak sám toulá nočními uličkami, jeho chůze připomíná kachní. Kolébá se ze strany na stranu. Jednou ho v noci musela zadržet policie, protože rozbil výlohu v řeznictví a ukradl z ní všechny salámy.

Mezi Béďovy zájmy patří hra na bicí a elektrickou kytaru, dále nesčetný počet hazardních her jako je ruleta, kulečník a automaty, jež ho donutily odstěhovat se od rodičů. Po nějaké době mu to došlo, přestal hrát a zase bydlí s námi.

Máme sice společný dům, ale to je tak asi všechno. Myslím si, že Béďa pro mě v životě asi velkou oporou nebude.