Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dlouho jsem přemýšlel, koho si pro tuhle slohovou práci vybrat, pak jsem se dostal k rodině a můj děda byl jasná volba. Děda se jmenuje Kája a nikdo mu neřekne jinak než Nezmar. A kromě toho že si každých "pět minut" ublíží, je považován za všeuměla a kutila, který na co sáhne, to opraví. Je to otec mé matky.

Kočka má sedm životů, ale proti mému dědovi je to břídil. Kdybych si místo stehů na jeho těle představil zip, můžu ho rozepnout od palce u nohy až k temeni hlavy. Jeho výjimečnost vidím v tom, že ke všem svým zraněním přistupuje s humorem a nadhledem a patří mu můj obdiv za jeho houževnatost a chuť do života. Když například před 20 lety prodělal těžkou operaci mozku, a protože se blížily vánoční svátky, vyprosil si u pana primáře, aby mohl odjet domů za rodinou. Cestou však měla sanita poruchu, a tak děda neváhal a s obvázanou vyholenou lebkou ulehl pod sanitu a defekt opravil. Při jeho kutilské činnosti nemine týden, aby si nepřivodil nějaké zranění. Své zranění při práci ale téměř nevnímá, třeba když si málem prořízl tepnu na zápěstí, zastavil krvácení kouzelnou elektrikářskou páskou, kterou mimochodem léčil zranění všem svým vnoučatům. A řekl babičce, že si jde pro šroubky do města a šel pěšky do nemocnice vzdálené 4 kilometry a tam mu ruku zašili. Abych nedělal ze svého dědy jen nešiku, tak musím říct, že s tím všeumělstvím, o kterém jsem psal na začátku, jsem to myslel vážně. Už odmalička jsem stál s otevřenou pusou v dílně, když soustruhem vytvářel úžasné tvary, tak lehce jako Mozart své melodie. Všude, kam se u nás doma podívám, jsou stopy práce mého dědy. Dveře u jeho dílny se ani netrhnou lidmi, kteří potřebují jeho pomoc. Jediné, co mu v téhle branži chybí, je obchodní duch. Kdyby si za každou odvedenou práci bral nějaký ten peníz, tak už jsme dnes všichni milionáři. V mládí jsem přemýšlel o tom, že mu budu dělat manažera.

A ještě bych měl něco k jeho "štěstí". Na Štědrý den 2008 ráno šel nasypat ptákům zrní na zahradu a před krmítkem uklouzl na sněhu a jeho lýtko nabralo jiný směr než stehno. Tak chytil lýtko do ruky a vrátil si ho zpět. Dobelhal se do krmítka, nasypal ptákům zrní, po čtyřech dolezl do kotelny, zatopil a potom teprve šel vzbudit babičku, aby ho vzala do nemocnice, že si asi zlomil nohu. Zkrátka nezmar.

Vím, že díky dědovi nemám obě ruce levé a nesu si do života nadhled a ze svých zranění a životních neúspěchů si nic moc nedělám. Za to mu děkuji...