Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Skoro každou neděli, tedy pokud mám čas, vydávám se večer na menší zdravotní procházku. Na cestě po okolí vídávám pořád někoho jiného, až na jednoho člověka. Tento člověk vždy venčí psa a pokaždé, kdy se potkáme, popovídáme si na chvíli.

Jde o malého a hubeného muže kolem čtyřicítky s dlouhým obličejem a vystouplou zarostlou bradou. Když odendá svou čepici, lze zahlédnout jeho napomádované slézající vlasy. Tento pohled se mi naskytne jen zřídka, protože čepici sundává jen při teplých letních dnech. Jinak není vzhledem vůbec zvláštní, dalo by se říct obyčejný chlapík ve středním věku.

Zbyněk, jak se muž jmenuje, venčí vždy svého psíka-ratlíka, který je takový nicotný. Při našich setkáních jsem ho ještě neviděl ani štěknout, natož aby táhl pána rychle domů. Snad si už na mne zvykl.

Za tu dobu, co se se Zbyňkem znám, jsem stačil zpozorovat jeho neobvyklé vlastnosti. Například se bojí letadel. Jen co uslyší blížící se letadlo, schová se pod nejbližší strom. Patrně se jedná o trauma prodělané v minulosti. Jsou to však jen mé domněnky.
Také má nahnáno z pavouků. Nechce usedat na lavičku, neboť má strach, aby se pod ní nějaký nenacházel.

Asi nejpodivnější má zlozvyk, nepočítaje alkohol a kouření, v pojídání zelí. Hodně si dává ke svačině housku či chleba, a to vždy právě se zelím. Ptal jsem se ho už, proč tak moc miluje tuto zeleninu, ovšem on mi jen odvětil: "Je lepší jej sníst dřív, než nechat králíkům k snědku." V duchu si však myslím, že to jsou slova pouze na obranu proti mému podezření z jeho závislosti.

Přesto má i jiné, mnohem lepší vlastnosti. Já mám v oblibě jeho vtipné historky, ať už jsou smyšlené, či pravdivé. Mimo jiné rád poslouchám jeho zážitky z knih, Zbyněk je totiž vášnivý čtenář. A jeho záliba ke zvířatům to dovršuje. Přitahují ho především divoké šelmy.

Lehce řečeno, jak už jsem naznačil na počátku, Zbyněk je obyčejný čtyřicátník s trošku podivnými zvyky.