Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Bylo velmi těžké se rozhodnout, o kterém z rodičů napíši, ale po dlouhém uvažování jsem dospěla k závěru, že charakterizuji tatínka.
Mému otci, X Y, je 38 let. Má černé vlasy, které má nakrátko ostříhané. Zepředu mu začínají vypadávat. Tvrdí, že to způsobuje mamka, která to ovšem zásadně popírá. Se svojí výškou 185 cm, je nejvyšší z naší rodiny. Obléká se sportovně. Těžko bychom v jeho šatníku hledali sako nebo kravatu. Jelikož pracuje jako soukromý podnikatel, konkrétně to znamená že vyměňuje pneumatiky, ani žádné společenské oblečení nepotřebuje.
Taťka vystudoval Gymnázium Boženy Němcové. Rád se tím chlubí, ovšem po tom co mi vyprávěl, tam na něj nemají asi nejlepší vzpomínky. Řekněme, že to nebyl zrovna vzorný žák. Jeho maminka o něm jednou prohlásila, že se stále chová jako "čtrnáctileté ucho". S tím s ní musím chtě nechtě souhlasit. Kdybyste ho znali, mysleli byste si to také. Vždyť také, co jiného by vás napadlo při pohledu na člověka, který co chvíli začne skákat do vzduchu a mávat kolem sebe rukama. Tento prapodivný jev nazývá tanec. Nebo prostě chodí po bytě a říká něco jako: "Humajzek, Humajzek, ten se ale má, celej den nic nedělá!" Abyste chápali, Humajzku, Humíku a tak podobně oslovuje mojí mamku. Ona mu na oplátku říká Humajz. Nikdy jsem neslyšela, že by si říkali maminko a tatínku. Je také schopný bouchat mi koštětem z balkónu do okna, když si jdu lehnout. Určitě to není člověk, který se neumí pochválit. Spíše touto vlastností překypuje. Sám sebe nazývá Nadchlapen či géniem a žádá po ostatních, aby mu tak říkali také. Prohlašuje o sobě, že je skvělý kuchař, když uvaří polívku z pytlíku nebo párky. Ve výpočtu činností, ve kterých si myslí, že je nejlepší, bych mohla ještě dlouho pokračovat, ale na ukázku to stačí. Má velmi rád fotbal. Sám je prezidentem jednoho klubu, který hraje tzv. malý fotbal. Tato pozice mu velice vyhovuje. Říká, že bych se měla chlubit tím, že jsem dcerou prezidenta. Kdysi byl brankář, ale nyní je na to moc líný. Co se týče jeho povahy, je velice klidný a vyrovnaný. Nehádá se, nekřičí. Mamka mi jednou řekla, že by se s ním chtěla někdy pořádně pohádat. Troch zvláštní přání, že? Jediné situace kdy zvýší hlas jsou ty, když nechci něco udělat. To potom vím, že už jsem překročila určitou hranici a raději hned vykonám to, oč mě žádá. Má velký strach z toho, aby nebyl tlustý. Namlouvá si proto, že mu nechutná sladké, protože má strach, že by ho začal jíst ve velkém. V létě jezdí pravidelně po práci na kole. Klidně si zajede takových 40 km a pak se tím nikdy nezapomene pochlubit. Horší to je, když chce abych jela taky. Vláčí mě vždy nějakou lesní cestou a je to pořád do kopce. Když jsem si prohlížela dopisy, které mi kdysi posílal na tábor, nebylo tam takové to: Nestýská se ti a tak. Bylo tam, jestli mi Humík nepsal nějaké "blbosti" a výsledky fotbalových utkání. Vím, že si přál, aby se mu narodil kluk. Měla jsem dokonce modrý kočárek. Měla jsem se jmenovat Kuba, ale protože to nevyšlo, pojmenoval tak alespoň našeho kocoura.
Taťky si velice vážím. Jsem ráda, že mi věnuje tolik času. Občas se sice chová jako "puberťák", ale právě to ho dělá tím, kým je.