Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pan Klabštobl chodívá každý den v podvečer do hospody, jen o víkendech tu zřídkakdy bývá. Já vždy posedávám v rohu a čtu si nějaké ty noviny, abych se u piva nenudil. Klabštobl však vždy sedívá ve společnosti podobných existencí, jako je on sám. Velmi často mezi sebou probírají aktuální dění v politice. Není proto divu, že jsem stačil zaregistrovat jeho podobu. Snadno dovedu popsat jeho zjev i osobnost.

Hlavu má zcela holou, což je způsobeno jeho stářím, malý knírek se mu již ztrácí a tvář má jako stoletou skálu, také plnou vrásek. Torzo doplňuje jeho ohromné břicho, kteréžto vypadá, jako by se mělo každou chvíli roztrhnout. Nohy má do tvaru O a jde snadno rozpoznat platfus. Jediné co nemá až tak opotřebované, jsou jeho ruce. Vypadají stále mladě, zřejmě to bude jeho bývalým zaměstnáním, kde jimi moc práce nevykonával.

Ano, na první pohled vypadá staře a obyčejně, ale v jádru skrývá svého skutečného ducha. Přátelé jej popisují jako vnímavého muže se smyslem pro humor, jeho vtipy o politice jsou vyhlášené, a také ho považují dobrodince, jelikož pokaždé, když kamarád náhodou nemá peníze, půjčí mu. Já s nimi mohu jen souhlasit.
Netrvalo dlouho a stal jsem se i já jeho přítelem a poznal tak i jeho další vlastnost - bystrost.

Jednou ho totiž chtěl prodavač v lahůdkách okrást, když vážil maso. Řekl si víc, než kolik opravdu měl. Klabštobl uviděl skutečné hodnoty na zrcadle za prodavačem a připadalo mu to divné. Dal si to tedy zvážit znovu a prodavač měl rázem ostudy kopec.

Pan Klabštobl je prostě výborný člověk, takoví lidé se dnes rodí již jen málokdy.