Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Z Povídek malostranských mě nejvíce zaujala postava z povídky Přivedla žebráka na mizinu, která je o žebráku Vojtíškovi. Lži a pomluvy ho připravily o přízeň lidí z Malé Strany a chvíli nato ho potkal nemilý osud.

Pan Vojtíšek, ačkoli byl bez domova, chodil vždy čistě oblečený a upravený. Dbal o svůj vzhled. Tváře mu zářily červeně a v sobotu, než se v neděli oholil, mu na tváři vyrašily bílé vousy. Na vrchu hlavy se mu leskla stařecká pleš. Na stranách mu ale vlály vlasy jemné jako hedvábí. Jeho oči byly živé a přátelské, měly křišťálově modrou barvu. Pan Vojtíšek působil silně a zdravě, i když mu bylo skoro osmdesát let. Nosil kabát, který byl sice starý, ale všechny díry byly zakryty záplatou vždy tak, aby to bylo co nejméně viditelné. Svou čepici pokaždé nesl v ruce. Jedině když silně svítilo slunce si ji posadil na hlavu.

I přes těžký osud, který ho potkal, to byl veselý muž. Jeho přátelskou povahu lidé z Malé Strany cenili a rádi se s ním rozdělili o to, co měli a ještě si s ním hezky popovídali. Chodil od hospody k domu, kde dostával jídlo nebo drobný peníz. U kostela však nikdy nežebral. Působil na mě jako muž se zdravým rozumem a se srdcem na správném místě. Proto když za ním přišla baba Miliónová s nabídkou na společný život, Vojtíšek jí nevěřil a odmítl. To byl čin, jenž způsobil zkázu jeho současného spokojeného života.

Myslím, že pan Vojtíšek vypadal na jeho vysoký věk velice dobře. Jeho kondici by mu mohl kdekdo závidět. Nebyl stejný jako kdejaký nuzný žebrák, a to na něm bylo velice sympatické.