Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

OSNOVA:

1) Ráno po probuzení
2) Vnější popis
3) Vnitřní popis a vztah k lidem
4) Vztah k přírodě
5) Vztah k práci
6) Zájmy a záliby
7) Čekající ústav

Pokaždé, když ráno vstanu (přesněji řečeno mé tělo vstane - mozek ještě dlouho sní), protáhnu se a vykročím ke koupelně, naskytne se mi pohled do velkého orámovaného zrcadla. Občas se leknu, někdy se ale stvoření stojící naproti mně nezdá tak strašidelné. To se pak na chvíli zastavím, tedy pokud nespěchám, a uvažuji. Jaká jsem byla, jaká budu. Myšlenky do budoucna bývají převážně ty veselejší. Ale podívejme se, jak to vypadá teď.

Již 16 let, 11 měsíců a 16 dní obývám Matičku Zemi. Měřím okolo 168 centimetrů. Hubené tělo není mou silnou stránkou, snažím se ale vše udržovat v normě. Oválný obličej mi lemují světlehnědé vlasy, rostoucí nad vysokým čelem. Mám zelenohnědé oči, větší nos (nejspíše po dědečkovi) a úzké rty. Pod vlasy se také schovávají větší uši, na nichž lze rozpoznat znatelný výstupek - podle kamaráda studujícího biologii se jedná o pozůstatek vývoje člověka. Ráda chodím sportovně oblečená, kalhoty u mě vyhrály pro svou praktičnost. Nenosím boty na podpatku, dlouho trvá, než se v nich člověk někam dostane. Mé oblíbené barvy vystihuje hnědá, zelená a šedá.

Jsem člověk poněkud výbušný, v některých situacích se velice rychle rozzlobím. Pak jednám unáhleně, spontánně v návalu emocí. Mám podobný způsob myšlení a vystupování jako můj tatínek. On si nikdy neodpustil poznámky na mladé pubescenty, stojící na zastávce autobusu či za různými veřejnými budovami, kteří v ruce drželi cigaretu, či snad něco horšího. Projevuji se jako pravá dcera svého otce. Oplývám (nejspíše vrozenou) nutkavou potřebu vychovávat. Avšak když mně někdo řekne do očí něco nepěkného, hodně si to "beru", jak říká naše generace. Na mezilidské vztahy jsem citlivá, dlouhodobé hádky nejsou nic pro mě. K lidem se snažím být laskavá, pomoci, když je potřeba. Vím, že mám ještě co dohánět. Nerada se stávám středem pozornosti.

Jelikož bydlím na vesnici, můj vztah k přírodě je určitě kladný. Odmalička miluji zvířata, hlavně babiččiny králíky. U nás doma bývalo také veselo. Od andulky přes křečka, pískomila, morče a kočku jsme se dopracovali až k psovi. Ten se stal členem rodiny a nikdo na něj nedá dopustit. S oblibou trávím volné chvíle na zahradě a v lese. Bohužel si jich mohu užívat stále méně a méně.

Říká se, jak k jídlu, tak k dílu. V tom případě určitě lenost neznám a k práci se dovedu postavit. Jelikož nemám žádného "bráchu", náročnější práce zastávám u nás doma - kromě tatínka samozřejmě - já. Baví mě to, nemůžu si na nic stěžovat. Jsou to činnosti, u kterých poznáte, že je někdo provedl. Navezené dřevo v kotelně nebo posekaná zahrada se jen tak neztratí. V budoucnu bych chtěla studovat obor zaměřený na biologii, nejspíše fyzioterapii.

Ve volném čase ráda čtu. Mezi mé oblíbené autory patří Terry Pratchett a jeho Úžasná Zeměplocha, či Henryk Sienkiewicz a Quo vadis. Velice nečekaně mě zaujaly i tituly z povinné četby ve škole. Každou středu a pátek docházím do Základní umělecké školy v Ústí nad Orlicí, kde hraji první housle v symfonickém orchestru. I když na hraní nezbývá příliš mnoho času, nechtěla bych se nástroje vzdát, díky němu jsem získala mnoho krásných zážitků. Ráda poslouchám hudbu, na žánru mi moc nezáleží. Zaujme mě jen určitá píseň. Tancuji s chutí, navštěvuji plesy, dva roky jsem se učila tancům břišním. Baví mě vytvářet nebo kupovat hezké věci.

Za pár minut už ale musím jít, nezůstává více času na přemýšlení. Letím se do koupelny umýt, do pokoje ustrojit. Nemůžu najít oblíbené tričko, ach jo, tak snad zítra. Rána jsou tak hektická. Zvláště ta pondělní. Popadnu aktovku, sbalím svačinu, a sprintuji na zastávku. Náš milovaný ústav už mě čeká s otevřenou náručí...