Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dlouho jsem přemýšlela a zvažovala, jakou osobu si pro charakteristiku zvolím a nakonec jsem se rozhodla pro člověka, který bohužel už není mezi námi, ale v mých vzpomínkách i srdci žije stále - moje prababička.

Ne, nebyla nijak slavná, určitě jste ji nemohli vidět v televizi, ani si o ní přečíst článek v časopise, ale pro mě - pro mě to byl někdo, kdo mě každý den vítal, když jsem přišla ze školy, někdo, kdo mi donekonečna vyprávěl své historky z dětství a popisoval všemožné koutky Prahy, někdo, kdo za mnou vždy přišel na zahradu a s radostí vítal každou mou návštěvu. Také to byl někdo, kdo přečetl snad všechny knížky na světě, někdo, s kým jsem si mohla pokaždé ráda popovídat a láskyplně ho obejmout.

Uteklo již 88 let od chvíle, co se narodila jako prostřední ze tří dcer. Rodiče ji pojmenovali Eliška, ale přesto jí nikdo neřekl jinak než Jarmilko.

Už odmala byla vychovávaná k úctě k lidem, zvířatům, věcem i ke stáří. Byla laskavá a její celoživotní vášní se staly knihy. Přestože neměla vždy na růžích ustláno, vážila si všech věcí, které jí život nadělil. Oddaně milovala svou rodinu, svého muže i své tři děti. Její otec byl obchodník a často se stěhovali, ať už to byly Pardubice, Havlíčkův Brod nebo Jihlava, každé město se jí vrylo do paměti a často se k nim v myšlenkách vracela, ovšem její největší láskou se stala Praha. Kdykoliv o ní vyprávěla, oči se jí rozzářily, popisovala každý kout, každé její oblíbené místo, vždycky jsem měla pocit, že se procházím po Praze s ní.

Není dne, kdy bych si nevzpomněla na její vlídnou vrásčitou tvář poznamenanou dlouhým životem. Ztratila rodinu, muže i dvě děti. A přestože se se svojí ztrátou nikdy úplně nevyrovnala, byla to sebevědomá a úctyhodná dáma, která se ke mně chovala za každé situace vlídně a s láskou a já jsem jï měla právem ráda. Měla hluboké hnědé oči, které skrývaly mnoho tajemství, krátké sněhobílé vlasy měla pokaždé pěkně upravené a vyzařovala dojmem jemné a křehké dámy, ale uvnitř byla silným bojovníkem, jenž hájil svou rodinu, svou čest a své rozumné názory. Měla ráda přírodu a dokud mohla, trávila volné chvíle na rozkvetlé zahradě. Nejraději měla léto, kvetoucí květiny a vůni čerstvě posečené trávy.

Moje prababička byla tou nejmoudřejší dámou, kterou jsem měla možnost poznat. Nepřestanu si jí vážit a nikdy na ni nezapomenu, neboť věřím, že ten kdo v srdci žije, nikdy neumírá!

Slovenskou verzi této slohové práce naleznete na adrese:

• www.slovensky-jazyk.sk/slohovky/charakteristiky/prababicka.html