Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Elen se s Katrin seznámila úplně obyčejně. Potkaly se ve třídě, kde začala jejich další fáze prohlubování znalostí. Všechny dny školních let proseděly vedle sebe v lavici a velmi často se vídaly i po skončení vyučování. Byly prostě kamarádky.
"Ahoj!" ozvalo se dvojhlasně a obě dívky, černovláska s drobnou postavou a trochu plnější blondýnka, si padly do náruče. Druhá se však brzo odtáhla a její obličej nevyzařoval radost a veselí jako kamarádčin.
"Tak jak ses měla?" zeptala Katrin pohazujíc při tom svými tmavými pěstěnými vlasy, které ji splývaly podél obličeje. "Seznámila ses s někým? Kdo všechno tam byl? Viděla jsi Martina? Určitě tam musel být, i když tvrdil, že ne. Nepotkala jsi taky náhodou Alenu? Až ji příště uvidím, tak ji něco povím! Do kdy jsi tam zůstala?" chrlila bez přestávky všetečné otázky. Až po hodné chvíli přestala mluvit a tázavě upřela na Elen své velké oči.
"No..." protahovala Elen nevědíc, jak by vyjádřila naprostý nezájem cokoliv sdělovat. Těkala očima z jednoho kouta místnosti do druhého a roztržitě si pohrávala s prstýnkem na prstu s oprýskaným lakem.
"Tak povídej. Hrozně mě to zajímá," povzbudivě mrkla Katrin.
"Za moc to nestálo," soukala ze sebe.
"Ale to snad ne, vždyť mi Alice říkala, že to bylo úžasný. Nejlepší, co zažila. Škoda, že jsem nemohla. Zrovna tohle propásnout. Strašně jsem se těšila a nakonec nic," zesmutněla a zasnila se.
"Nechceš se napít?" využila Elen chvíli ticha k malému útěku a zvedla se na znamení odchodu. Katrin sebou trochu trhla, ale hned se naplno vrátila do své původní živosti.
"Dobrý nápad. Už se mi lepí jazyk na patro. Půjdu s tebou."
"Ne, to je dobrý," usazovala Elen kamarádku, "dáš si kolu, viď?"
"Ano, ale dietní. To víš, snažím se něco shodit," pohlédla kriticky na své štíhlé opálené tělo, "na internetu jsem našla novou dietu a vypadá celkem zajímavě. Jestli chceš, tak ji můžeme vyzkoušet spolu," zvedla úzké vytrhané obočí. Elen jen obrátila oči v sloup a loudavě se vlekla k automatu na pití. Cestou přemýšlela, jak umlčet zvědavou kamarádku, protože se jí vůbec nechtělo o včerejšku vypravovat. Ostatně jako o jakékoliv jiné věci v poslední době. Musela si sama sobě přiznat, že je nebaví mluvit stále o těch stejných tématech. Přestávalo ji bavit se stejně jako dřív, dělat stejné věci jako dřív, chovat se jako dřív.
"Stalo se něco? Jsi nějaká zamlklá. Normálně se takhle nechováš. Nechceš mi to říct?" soucitně, ale se zájmem se Katrin dívala na přítelkyni, která se vracela a jejíž výraz v úzkém obličeji jen těžko skrývajíc prozrazoval nudu a lhostejnost.
"Nic mi není. Trochu mě jen bolí hlava," pomalu pronášela svou odpověď s tichým vzdechem. Tahle otázka ji velmi vadila, ale nedokázala odseknout. Jen říci svou výmluvu.
"To bude asi z tlaku, mě se to taky stává. Často se mi udělá špatně, když je takovéhle počasí," mávla rukou ven a nepřestávala ve svém rychlém monologu, "nechceš prášek a nebo chceš vědět, co pomáhá mě? Masáž hlavy. Musíš si jemně jezdit po spáncích," začala názorně ukazovat. Najednou se ale otočila přímo ke kamarádce, která celou dobu tiše seděla a útrpně poslouchala, vážně pronesla: "Nezdá se ti, že tě ta hlava bolí nějak často? Nemůžu si pomoct, ale poslední dobou ti pořád něco je. Měla by sis dojít k doktorovi, aby to nebylo něco vážného. Víš co, ale? To chce nějaký sport. Vůbec se nehýbeš, pořád sedíš doma," Elen při těchto slovech shýbla hlavu a tupě se dívala do země. Snažila se zhluboka dýchat a uklidnit se. Už v ní ale pomalu začalo všechno vřít. Katrin však dále pronášela svou řeč a významně se na Elen dívala: "A když už někam vyrazíš, tak mi o tom ani nepovíš. Já ti říkám všechno," začala měnit tón z káravého na vyčítavý, "vůbec se už o mě nestaráš! Nic tě nezajímá, nic tě nebaví. Můžeš mi říct, co s tebou je?! Změnila jsi se," po těchto slovech Elen prudce zvedla hlavu a vyletěla ze židle.
"Nech mě už na pokoji! Ty tvoje věčný otázky a výčitky jsou už k nevydržení!" zaječela a vyběhla ven. Katrin zůstala sedět a dlouhou dobu se nevěřícně dívala na dveře, kterými Elen odešla. Její výraz prozrazoval údiv a šok. Bylo to nejspíš poprvé, co něčemu nerozuměla.
Katrin se nedozvěděla, proč Elen utekla. Nikdy spolu už nepromluvily. Elen se Katrin vyhýbala. Jejich přátelství skončilo.