Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento moudrý citát vyslovil před dávnými lety Aristoteles a já jen mohu dodat, že i já takového přítele mám. Jmenuje se Jana a je pro mě více než přítelkyně, nýbrž je to moje sestřenice. Vyrůstaly jsme spolu, hrály si spolu s panenkami, vymýšlely spoustu bláznivých nápadů, tajně se posmívaly svým starším sourozencům a já v té době nevěděla, jaký poklad se v ní skrývá.
Už když jsme byly malé, nebylo naše kamarádství jen tak ledajaké. Věděla jsem, že Jana bude výjimečná osoba, které budu velmi vděčná za to, že mi vstoupila do života. Po nějaké době jsme obě vyrostly z dětských let a staly se dospělými. Začaly jsme si vážit jedna druhé a zjistily, že si život bez sebe už nedokážeme představit.
Protože jsme s Janou sestřenice, dalo by se říci, že jsme si sobě docela podobné. Například v tom že obě máme velký rozpláclý nos a hnědé čokoládové vlasy. Také jako malé jsme byly obě pěkně baculaté a naši starší sourozenci se nám pořád posmívali, tak jsme je tajně v duchu nenáviděly. Myslím, že nejvýraznější věc, které si hned všimnete, jsou Janiny dlouhé nohy. Když nastupovala do první třídy, musela jít o rok dřív, aby mezi spolužáky nevyčnívala. To je asi jediná věc, která nás od sebe odlišuje, Jana je na rozdíl ode mě vysoká a štíhlé postavy. Její vlasy jsou nyní tmavě hnědé s kratším modernějším sestřihem a nejraději si vlasy rozcuchá, což jí velmi sluší. I v oblečení se shodneme. Nejčastěji se oblékne do tmavého oblečení a má takový moderně-sportovní styl. Dokáže zajímavě zkombinovat různé druhy oblečení, a to se mi na ní velmi líbí.
Co na Janě asi nejvíce obdivuji? Její upovídanost a společenskost. Dokáže se bavit s kýmkoliv celé hodiny a je jí jedno, zda tomu člověku je 15 nebo 50. A pokaždé je vtipná a bezkonkurenční. Jana je velmi chytrá, navštěvuje třetím rokem sušické gymnázium a má stále výborné výsledky. Nikdy mi neprozradila, jak to dělá, protože času, co stráví u učení, je opravdu minimum. V tom jsme bohužel také odlišné, bohužel nemůžeme mít všechno... I když Janu znám již 18 let, nenašla jsem na ní žádnou špatnou vlastnost. Je to až divné, ale Jana mi přijde prostě dokonalá.
Bohužel se s Janou moc nevídáme, většinou jen o víkendu a pravidelně jednou za 14 dní na návštěvě u naší babičky. Ale když se už potkáme, povídáme si, dokud jen můžeme. Jana zpravidla stále něco vypráví, protože za ten týden, co jsme od sebe, toho má mnoho na srdci, a tak se o to se mnou musí podělit. Vždy, když se rozloučíme a odcházíme od sebe, mám hned lepší náladu, protože ona dokáže každého velmi optimisticky naladit.
Nejraději mám chvíle, když večer vyrazíme mezi lidi, trochu se popíjí a my si můžeme povídat celé hodiny, vyměňovat si názory a plných hrdel se smát.
Dříve jsem Janu brala jen jako svou sestřenici, kterou vídám pouze u babičky, kde si spolu hrajeme. Začalo to vlastně už v době, kdy jsme jako malé byly zavřené v pokoji, hrály si tam s panenkami a všichni nás oslovovali jen jako "ty dvě malý". To nám velmi vadilo a asi tím že nás všichni spojovali dohromady, stali jsme se takovými nerozlučnými kamarádkami.
Jakmile jsme dospěly, uvědomily jsme si, že jsme pro sebe nejen sestřenicemi ale hlavně kamarádkami. Jsem Ti Jani moc vděčná, že jsi taková kamarádka, protože mě dokážeš kdykoliv vyslechnout a dokážeš naslouchat mým problémům, zabíráš v mém srdci velkou část. Nikdy jsem nevěřila v to, že bych dokázala najít takovou spřízněnou duši, jakou je pro mě Jana a nebojím se říci, že jsme jedna duše ve dvou tělech.