Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nepřímá charakteristika smyšlené postavy

Profesor Havlíček chodíval k nám na besedy do hospody a vždy mluvil o tom, abychom byli rádi za to, co máme. Jevil se jako milovník života, jenž si jej chce užívat, jak nejlépe to jde, a ne se něčím omezovat. Dnes to je malý, plešatý a vrásčitý stařík o holi, ale kdysi, kdysi to byl člověk do pranice, který si nenechal nic líbit.

Nebál se komunistů, nebál se ani členství v Chartě 77, tehdy veřejně vykřikoval, že podepsal i dva tisíce slov, což bylo něco jako podepsat manifest proti režimu. Dokonce byl pár dní i uvězněn, sice ne dlouho, ale hned o tom napsal kritizující reportáž, jak jej mučili a o vodě a chlebu mořili, že prý nemohl jít ani na záchod a už vůbec mu nedovolili spát, neboť za noc se u něj vystřídalo několik hlídek. Přišlo mi, že si i vymýšlí, ale vzhledem k tomu, že jsem tu dobu nežil, nemohu to nijak zpochybňovat.

Jednou, když měl besedu, jeden mladík ho zkritizoval, že si vymýšlí, neboť policisté byli tehdy taky lidé a že ve vězení dávali přijatelnou stravu. Havlíček se ihned rozčílil a do mladíka se obul takovým způsobem, že zdrhl z hospody jako uličník. Pak Havlíček utrousil poznámku: "Zřejmě to byl synáček nějakýho esembáka."

Dokázal skutečně svou řečí přesvědčit každého a zcela jej odzbrojit, ať už to byla pravda, či nikoliv. Já na něj pohlížím s respektem a velice ho obdivuji, jak je před plným sálem stále jistý a přesný. Nikdy se neopravil, on totiž nedělal žádné chyby v řeči, jak se i těm největším zvířatům v politice stává. Tréma pro něj zkrátka neexistovala. Věděl moc dobře, o čem mluví a na co nás přitáhnout, koneckonců filozof vždycky ví, jak se vám dostat do hlavy.

Otevřeně také souhlasil s činem Jana Palacha, dokonce tvrdil, že měl být místo něj on, ale nakonec to ze "zdvořilosti" přenechal Palachovi. Podle Havlíčka byl tento čin absolutně nezbytný, aby se lidé rozkoukali, že takhle to dál se Sovětským svazem v zádech nejde. Když se jej ovšem ptali, proč Palacha nenásledoval, řekl, že stál o prvenství, ne o "opičení", konečně takových jako Palach bylo po lednu 1969 mraky.

O 20 let později, tedy v roce 1989 před sametovou revolucí, napsal článek do novin s podtitulem Sbohem, bolševiku, v němž psal, že by si Sověti měli sbalit pomalu kufry a vzít s sebou i poslední komunisty, kteří se nebudou chtít přidat na Havlíčkovu stranu, tedy na stranu demokratů. Nakonec víme, jak to skončilo a profesor Havlíček o tom nyní u rundy plzeňského a cigaret Lucky Strike hrdě hovoří.