Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jednoho dne se narodilo dítě, které ani jako dítě moc nevypadalo. Tento hoch byl spíše takovým tvorečkem, kterého se lidé již na první pohled děsili. Nevadilo by jim snad ani tolik, že je dost viditelně hrbatý nebo že se mu tak trochu porůznu zkřivila páteř. Dalo by se možná přehlédnout i to, že hlavu měl vraženou mezi ramena. Ale to, čeho si lidé na první pohled všímali, byly jeho intenzivně křivé nohy a ptačí prsa. Lidem se také moc nelíbilo, že jeho levé oko zdobila ohyzdná bradavice. Jméno tohoto chlapce, který byl až neobyčejně ošklivý, znělo Quasimodo.

I přestože Quasimodo nebyl zrovna tím nejhezčím, ujal se ho jeden muž, a proto také byl Quasimodo svému adoptivnímu otci nadmíru vděčný. Ze začátku býval Quasimodo k lidem nejspíše hodný nebo se o to alespoň pilně snažil. Ale kvůli tomu, jak se mu lidé ošklivě smáli a přitom se ho i báli, stala se z něj stvůra i uvnitř, nejen zvenčí. Jakmile trochu povyrostl, stal se zvoníkem v Chrámu Matky Boží. Každého dne tam opuštěně seděl a smutně pozoroval lidi, kteří šli kolem něj a báli se jej natolik, že se na něj odmítali byť jen podívat. Až když se mu lidé začali i posmívat, začal on být zlý na ně.

Quasimodo byl ale i velice odvážný a silný. Pokud byl někdo v nesnázích, bez váhání mu běžel pomoci. Stále byl zvoníkem, zvony mu však protrhly ušní bubínek a on ohluchl. Musel být asi hodně statečný, když i přes to, co mu lidí dělali, dokázal býti laskavým, něžným a starostlivým. Myslím si, že neměl moc dobrý život, a byl opravdu hrdina, když se s tím dokázal nějak vyrovnat.