Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jmenuji se Josef Novák a navštěvuji sedmý ročník osmiletého gymnázia.
Myslím si, že mám - stejně jako všichni ostatní - své dobré i špatné stránky.

Pokud bych měl uvést své kladné vlastnosti, nejspíše bych se označil za poměrně spolehlivého a důvěryhodného. Mám rád spravedlnost, dodržuji své slovo a jsem loajální vůči svým přátelům - považuji se tedy za poměrně přátelského člověka. Také věřím, že jsem člověk s velkým smyslem pro humor, a to i na svůj účet. Nebojím se práce a nemám problém s jejím provedením. Nebál bych se říct, že jsem manuálně zručný. Považuji se též za člověka zběhlého v informačních technologiích a umím je nadstandardně využívat. Domnívám se, že mám slušné diplomatické schopnosti a umím (nejen pozitivně) ovlivňovat své okolí. K těmto vlastnostem také patří relativně dobré řečnické nadání a umění popsat lidem danou problematiku.

Jsem poměrně tvrdohlavý a neústupný, což se, dle mého názoru, nedá považovat za zcela kladné či záporné vlastnosti. Myslím, že záleží na situaci.

Co se týče studijních vlastností, řekl bych, že je značně omezuje má vrozená lenost a naprostá nechuť dělat věci, co mě nebaví, nebo spíše ty, které považuji za (pro mě) nesmyslné a nedovedu si představit jejich využití v mém budoucím životě. Myslím, že mám slušnou schopnost prezentovat před třídou fakta, respektive zadané úkoly v podobě různých referátů a prezentací. Také umím rychle hledat v textu a porozumět mu.

Z výše uvedených vlastností vyplývají mé oblíbené a naopak neoblíbené předměty. Nejraději mám asi český jazyk, dějepis, angličtinu a informatiku. Též se mi zamlouvají ekonomické a právní části předmětu "Základy společenských věd", nicméně nejsem zcela spokojen s tím, jak je koncipována výuka tohoto předmětu, a proto ho ve svém žebříčku neuvádím. To do jisté míry platí i o informatice.

Mezi mé neoblíbené předměty rozhodně patří matematika. Zde sice nemám námitek proti podobě výuky tohoto předmětu, avšak prostě mi takříkajíc "neleze do hlavy". Mým jednoznačně nejméně oblíbeným předmětem je však tělesná výchova. Tato nenávist pramení z mé vrozené lenosti. Těžce mě irituje nesmyslné běhaní dokola po tělocvičně, šplhání po tyči či dokonce všelijaké téměř akrobatické prvky, jako jsou třeba skok přes "bednu" s odrazem z můstku nebo stojka. Aby bylo jasno - nevadí mi pohyb jako takový. Rád jezdím rekreačně na kole a proti občasnému posilování také nic nemám. Ale nejsem schopný pochopit, proč mám běhat, když nikam nespěchám a ani mě nikdo nepronásleduje. Proč mám proboha lézt po tyči a riskovat tak zbytečný pád a zranění? Nebo skákat přes jakési dřevěné překážky? Jsem snad klokan? Nikdo mi nikdy nebyl schopen vysvětlit, k čemu mi tyto činnosti budou v mém dalším životě.

Co se týče trvalých zájmů nebo aktivit, žádný kroužek nebo něco podobného nenavštěvuji. Poměrně rád fotím a fotky následně edituji, nicméně to není vyloženě můj koníček. Baví mě rovněž tvořit webové stránky za použití technologií HTML5 a CSS3, ovšem činím tak poměrně zřídka a převážně kvůli školním úkolům. Nejsem v tom tedy příliš zběhlý. Do této kategorie stálých zájmů a aktivit by se asi dalo zařadit čtení. Téměř každodenně přečtu několik desítek stran beletrie a těžce odhadnutelné množství webového obsahu, převážně zpravodajství. A to jak obecného, tak i odborného, zaměřeného na IT a témata s ním související. Weby čtu jak v češtině, tak i v anglickém jazyce a téměř mezi tím nerozlišuji. Rád také sleduji kvalitní filmy a zábavné seriály, především Top Gear, Teorii velkého třesku, Simpsonovi a Futuramu. Pokud je film v angličtině, preferuji původní znění s titulky.

Na závěr ještě výčet mých sociálních vlastností. Často říkám, že nemám rád lidi. Nemyslím to doslova, nicméně faktem je, že nesnáším rozličné masové akce a projekty s lidmi, jež neznám a nemám rád. Například nechápu, proč má valná většina lidí pocit, že lidé, kteří se mnou chodí do třídy, musí být moji přátelé. Je to skupina lidí, kterou si nikdo nevybral a vznikla náhodou. Z toho podle mě zcela jasně plyne, že v tomto kolektivu se musí nacházet i lidé, kteří nejsou mými kamarády. Někteří jsou mi dokonce značně nesympatičtí. Samozřejmě ale většinu třídy považuji za své přátele a v jejich společnosti se cítím dobře a rád se s nimi i stýkám. Nemám potřebu se přetvařovat a na všechny se usmívat. Pokud mi je někdo sympatický, nečiní mi problém dát mu to najevo a seznámit se s ním.