Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Rudolf Lang je hlavní hrdina knihy Smrt je mým řemeslem. Autorem románu je francouzský spisovatel Robert Merle. Inspiroval se skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hose.
Lang je synonymem poslušného, dokonale tvárného, a kdykoli a jakkoli použitelného.
Na jeho duši jsou vyryty jizvy, které zde zanechalo mládí - hlavně jeho otec. Každodenní teror ho budil ze spaní, bál se stínů, hlasů a nakonec i sám sebe. Otec ho zavíral, častokrát ho nechával po tmě, nutil ho modlit se a ani pásek od kalhot nikdy dlouho neodpočíval. Odmalička byl veden k naprosté poslušnosti. Despotický otec chtěl mít ze svého Rudolfa kněze. Uvnitř se vzpínal, bránil, navenek mlčel. On sám si již zvolil - jeho církví bylo Německo. Jeho bůh měl jinou tvář. Jeho jediným bohem byl vůdce!

"Jsem obyčejné kolečko, nic víc. Když dá někdo v armádě rozkaz, nepřemýšlím...poslechnu."

Sám žil dva životy. Na jedné straně chladnokrevný nástroj...na druhé dobrý otec a milující manžel. Se svou ženou vybudoval z ničeho malý rodinný statek. Nadevše miloval svá zvířata, hlavně koně. Hodiny a hodiny trávil na vyjížďkách. Dávali mu pocit bezpečí a jistoty. Z koňského hřbetu si připadal tak svobodný, tak lehký. Uvnitř, v hlavě, však už přemýšlel, jak nejlépe a nejrychleji vybudovat pro blaho svého vůdce nové "místo smrti" - koncentrační tábor Osvětim. Jeho brilantní technické dovednosti dokázaly usmrtit tisíce a tisíce nevinných tváří. Byl to nástroj - chladný, necitlivý a prázdný.
Po konci války byl vyslýchán.

"Mám tomu rozumět tak, že kdyby se to znovu opakovalo, vy byste to už neudělal?" Rychle jsem odpověděl: "Dělal bych to, kdybych k tomu dostal rozkaz. Nemám právo zabývat se tím, co si myslím. Mou povinností je poslouchat." Vykřikl: "Ale ne tak strašné rozkazy..! Jak jste mohl....! To je obludné... Ty děti. Ty ženy... Je vůbec možné, že jste nic necítil?" "To se dá těžko vysvětlit. Zpočátku jsem měl nepříjemný pocit, ale ten se postupně docela ztratil. Myslím, že to bylo nutné. Jinak bych nemohl pokračovat. Pochopte mě, bral jsem Židy jenom jako jednotky, ale nikdy ne jako lidské bytosti. Soustředil jsem se na technickou stránku svého úkolu."

Tato kniha ve mně zanechala velmi silné pocity. Langa jsem odsuzovala, nenáviděla. Ale na druhou stranu jsem ho litovala. Byl to neobyčejně schopný muž. Do své práce dal všechno, skoro nespal, málo jedl a stroze se oblékal. Nikdy by sám od sebe nezabil člověka. On "jen" vybudoval "tábor smrti".

"Zabil jste tři a půl milionu lidí!" Požádal jsem o slovo a opravil ho: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl milionu." V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo.

Je strašné číst o hrůzách války. O co horší, když víš, že za popsaným listem papíru číhá děsivá pravda.
Bojíš se otočit stránku, tam někde totiž leží prach minulosti.
Prach, který se nesmí znovu rozvířit.