Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sofie je Polka středního věku. Jak mnohokrát slyšela během války, má árijské rysy - blonďaté vlasy, velmi světlou pleť a světlé oči.
Celkově působí křehkým dojmem. Její obličej je úzký, ruce a nohy má útlé, je štíhlé postavy. Její vlnité světlé vlasy sahají po ramena. Nosí především šaty nebo sukně a blůzy, v té době jistě elegantní.
Na začátku svého života byla Sofie úplně normální člověk. Kdyby nemusela projít mnoha hrůzami, které si nikdo z nás nedokáže představit, mohla by být naprosto obyčejnou ženou, jakých byly a jsou na světě miliony. Nebyla by člověk s poznamenanou duší, která se zoufale snaží žít nový život, ale nemůže se zbavit vzpomínek, které ji budou pronásledovat až do smrti. V každém případě si myslím, že Sofie byla inteligentní žena, protože mluvila několika světovými jazyky, mezi nimi i francouzsky, německy, maďarsky a anglicky. V angličtině však měla občas problémy s vyjadřováním.
Jako dítě milovala svého otce, ale postupem času, když se z ní stala dospělá žena, začala ho pro jeho sympatie k Němcům a antisemitskému projevu nenávidět. Zpočátku se Sofie snažila svou minulost před svými přáteli skrýt, pravdu přiznala až Stingovi.
Sofie se snažila vždy chovat co nejpříměji a nejslušněji, avšak v prostředí koncentračního tábora, kam byla odvlečena, neměla šanci na to, aby byla považována za slušnou ženu. Všichni okolo byli krutí a jejich chování bylo pokřivené, nemohla si v tomto prostředí zachovat takovou podobu své duše, jakou měla před touto strašlivou zkušeností.
Sofie nebyla příliš statečným člověkem. V první řadě se snažila přežít sama a chtěla chránit svou rodinu. Sice se stýkala s lidmi z odboje, avšak nebyla do něj aktivně zapojená právě proto, aby neohrozila životy svých blízkých. Až nátlak ze strany vedoucí skupiny ji přiměl k tomu stát se členkou. Důvodem jejího zapojení do odboje mohla být také smrt jednoho z členů odboje zabitého fašisty. Právě to v ní mohlo zlomit strach, který měla o sebe a své děti. Brzy byl ale odboj odhalen a Sofie byla i se svými dětmi transportována do Osvětimi.
Snad největší krizí pro Sofii bylo, když se musela rozhodnout, které ze svých dvou dětí pošle na smrt a kterému dá šanci přežít. Ať by Sofie vybrala jakkoliv, nebyla tu nikdy šance, že vybrala správně. Svého syna pravděpodobně nechala žít proto, že si myslela, že starší dítě má větší šanci na přežití, že je silnější. Kdyby však dala šanci na život dceři, dopadla by nejspíš její volba stejně, stejně jako všechny ostatní volby v jejím životě.
V koncentračním táboře měla možnost zachránit sebe a svého syna. Stala se sekretářkou velitele tábora a právě s jeho pomocí se snažila ochránit nejprve sebe a až poté své dítě. Když byla sekretářkou, sváděla velitele proto, aby poslal jejího syna do Německa na převýchovu, nebo aby zachránila život sobě? Neúspěch jejího snažení byl další těžkou ranou.
Po vysvobození z koncentračního tábora byla zmučená na těle i na duši. Nejspíš nebyla schopná normálních citů a proto ji nejspíš přitahoval schizofrenický Nathan. Ze všech sil se snaží spolu s ním zapomenout na svou minulost, která se jí však stále vrací. Přes den prožívá období radosti a snaží se najít cestu do nového života, avšak v noci nemůže spát hrůzou ze vzpomínek. Snad jediné východisko, které Sofie našla, byla společná smrt s Nathanem. Svobodně si vybrala naposledy, a již ji nepronásledovaly pochybnosti o správnosti její poslední volby.