Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

"Život utíkal a já pochopil, koho na světě mám nejvíc rád, jsi to ty mami," tak začíná text písničky od skupiny Lunetic. Kluci si vybrali do textu svou mámu a i já uvažoval, že si ji vyberu. Ale pak mě napadla postava, jež se mnou rostla celé dětství. Vždy jsem věděl, že na mě už čeká, nikdy nezestárne nebo nezemře, nikdy mi neřekne "promiň, ale nemám na tebe čas" a podobná slova, která nechceme slýchat od nejbližších. On nikdy nic takového neřekl. Postavou, kterou vám teď přiblížím, není nikdo jiný než hrdina mého dětského srdce - Večerníček.

Ten, kdo ho nezná, ať jeho jméno ani nevyslovuje nahlas a červená se potají v koutě, urazil by totiž nejen mě, ale i celou škálu jeho fanoušků. Kdo ho zná, ať jen tiše přikyvuje hlavou nad popisem, který hodlám napsat.

Náš hrdina Večerníček je již desetiletí oděn jen do slušivých žlutých tepláků, které mu skvěle padnou a které dávají jeho postavě ucelený ráz, módní čepice z novinového papíru neznámého data i názvu a roláku neurčité barvy (já bych ji zařadil do odstínu modré), jenž mu padne naprosto dokonale. Botky, téže barvy jako rolák, jsou nejspíš o pár čísel větší, protože se mi nezdá, aby měl takovou velikánskou nohu. Oblečení samozřejmě podléhá módním vlivům a trendům. Souměrný a oválný obličej s rozjařenýma očima mu dodává dětský vzhled, i když už to není žádný mladíček. Pár roků odsloužených na televizní obrazovce má, to bezesporu.

Večerníček je postava mnoha povolání. Jednou šoféruje auto, jednou jezdí na jednokolce, jednou je pro změnu kamelotem. Kdosi by mohl namítnout, že nabádá děti k řízení auta, ač k tomu nemá věk a ani se nepoutá, nebo že snad netřídění odpadu a rozhazování papíru může být legrace a o balancování na tyči s kolečkem už ani nemluvě. To ano, ale které dítě či adolescent se nad tímhle pozastaví? Já můžu s klidným srdcem říci, že já ne. I když se Večerníček může při každé činnosti, co dělá, zmrzačit, já nad tím takto nepřemýšlím.

Proč jsem si ho tedy vybral? Snad z recese, snad pro jeho optimistickou tvář, která mi utkvěla v paměti. To ať si čtenář posoudí sám. Jediné co vím je, že já se pokaždé těšil, až ho spatřím a až mi Večerníček popřeje hezký večer a poté dobrou noc. Člověk aspoň ví, že je na světě jedna osůbka, která se stará o to, aby se mladý divák dobře vyspal nebo měl hezký večer. A pohádka, jež následuje po něm, je už jen jakousi třešničkou na dortu. Večerníčku, já ti fandím!