Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Vikomt de Valmont je špatný člověk. Ano, skrz na skrz špatný! Ubohý záletníček, který se protlouká životem a těší se pověsti proslulého lamače ženských srdcí, velkého světáka a neodolatelného svůdce. Je to chudáček, který si nezaslouží nic než pohrdání - skutečně ho nemám ráda. Ale přesto o něm píšu, ptáte se proč? Pokusím se vám ho tedy popsat a možná pochopíte...

Myslím, že popisovat jeho zevnějšek není ani nutné - je totiž nasnadě, že tak proslulý "lovec žen" rozhodně nebude ohyzdný, právě naopak. Vikomt je pohledný mladý muž s havraními vlasy, okouzlujícím úsměvem a ostře řezanou bradou. Má tmavé, hluboké oči a často mu stačí jeden uhrančivý pohled a mnohé dámy mu padají kolem krku. Je štíhlý, dobře stavěný - prostě akorát. Ideál, dalo by se říct, jenže to bychom bohužel nesměli znát jeho povahu.
Ačkoliv, jak už jsem předvedla v úvodu, mám sklony vikomta de Valmonta, sukničkáře a nemravného neznaboha, soudit, musím bohužel přeci jen přiznat, že není úplně tak bez zásad, jak by se na první pohled zdálo. Nic v životě není jen bílé nebo černé, a tak ani Valmont není jednoduše jen špatný, zavrženíhodný padouch. Jeho chování pramení z jeho touhy vítězit, prahne po další trofeji a při jejím dobývání se drží pevných, neotřesitelných pravidel - zvolit si, svést, ranit a opustit - vždy náhle a prudce. Bezcitně. Jako stroj. Vždy věrný svým zásadám. Je to otázkou jeho cti, i když to, že snad nějakou má, zní podivně. Musí zkrátka vyhrát, za každou cenu. Dalo by se tedy říct, že je cílevědomý a rozhodně velice ješitný.
Ale i on, ten nemorální "nadsamec" a lev salonů, i on dokáže milovat. Zamiluje se do ctnostné, šťastně vdané paní de Tourvel. Náhle v něm začne probíhat vnitřní boj mezi jeho pevně vymezenými pravidly a láskou k jediné ženě. Poznáváme, že za maskou sebevědomého cynika se skrývá nejistý člověk, jenž tvořil své zásady ne proto, aby ubližoval, ale aby se chránil. Svou lásku si nechce přiznat, protože je tak moc v rozporu s jeho řádem. Rozhodně ho nemíním obhajovat a říkat, že všechny své oběti svedl, aby bránil svou křehkou dušičku. Kdepak, vikomt se svými hrami skvěle bavil, a proto bychom mu měli jeho osud a to že se sám napálil přát, jenže ono to tak úplně nejde. Ač nerada, musím přiznat, že si mě svým náhlým záplavem citů získal a já jsem douflala ve šťastný konec.
Bohužel dle vikomta byla jeho jedinou ctností přísná zásadovost a pevný řád. Snad proto se rozhodl, že se s madame de Tourvel rozejde. Zřejmě v tom hrála roli i jeho uražená ješitnost a posměšky ze strany jeho "přítelkyně" madame de Merteuil. Svou "výhru" ovšem stejně neunese a se svou láskou ztrácí i smysl života. V podstatě se nechá zabít v souboji. Před svou smrtí ještě stihne udělat snad jediný dobrý skutek svého života - tedy veřejně zesměšnit madame de Meurteuil.
Z vikomta de Valmonta mám rozporuplné pocity, což ale zřejmě byl autorův účel. Přes všechny jeho mnohé chyby jsem si ho ale přecejen docela oblíbila.