Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Můj život proměnil se ve velký román, ve kterém jen s tebou chci být, snít a celým svým životem jít. Jen díky tobě dokážu žít, plakat štěstím, ale i smutkem. Třeba někdy, až vzpomeneš si na dopisy, které jsem psala a všechny přečteš znovu, ukápne ti z oka slza velká jako hrách, protože zjistíš jako já, že svět je nespravedlivý. Proč dva, kteří se milují, nemůžou spolu být a zbývá jim vždy jen se rozloučit.
Srdce mi puká bolestí, když nejsi u mne, nemohu tě políbit, pohladit a říct, že miluji tě nejvíc. Ty pro mě nejsi jen "jedna z obyčejných lásek", po které mají přijít další, jsi poklad v mém srdci, každá myšlenka v mé hlavě a jsi vše, co potřebuji.
Když budeš si přát, napíšu třeba milion básní, když budeš chtít, snesu ti i "modré z nebe" a to vše jen pro tebe. Snad nezapomeneš na naše chvíle. Měl si pravdu, když řekl si: "Pořád mi nevěříš, že se vrátím, teprve až tady budu". Ano uvěřím teprve, až tu budeš. Už nevím, jak lépe dokázat to, že miluji tě nekonečně mnoho a nechci tě ztratit. Nesnáším loučení, vždy mě to moc bolí. Vidět jak máváš mi nebo i pláčeš mě zabíjí. Je to nejhorší věc, která existuje. Chci věřit, že se se mnou teď nebudeš loučit navždy. Máš celé mé srdce a taky to, co nikdo jiný už nezíská... Já na tebe počkám, ale musíš se vrátit, jinak já opravdu nevím, jak bych zvládla to, že už bys mě nemiloval.
Slzy jsou jen slaná voda, vsáknou se a zmizí, ale vzpomínky zůstanou. Věř, že já nezapomenu. Nechci, abys zůstal vzpomínkou. Už teď mi scházíš. Chci líbat už jen tvá ústa navždy... Miluji tě lásko moje jediná!