Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Ahoj babi,

píše se rok 1857, tady v Mexiko City zuří občanská válka. Všude jsou slyšet výstřely a výbuchy.

Je to tu velmi nebezpečné. Píšu Ti proto, abych Ti oznámila smrt mé matky. Zemřela před dvěma týdny při neoprávněné útoku na civilisty. Teď nemáme nikoho, kdo by se o nás postaral. Hlavně o Juanese a Juanitu, jimž je teprve 7 let. Hodně trpí ztrátou matky, kterou jim já nikdy nemůžu nahradit.

Nyní přebýváme v kostele u souseda Pabla, kněze. Je na nás moc hodný. Žije tu s námi více lidí, většinou jde o zraněné oběti z války. Občas tu pomáhám, ale je to opravdu strašný pohled na všechny ty zmrzačené lidi. Dlouho tu být nemůžeme, musíme uvolnit místo pro další, protože tu začíná být těsno. Proto Tě žádám, jestli bychom v blízké době nemohli přijet k Tobě. Pomalu nám docházejí zásoby. Jíme jednou denně, a to jen ovesnou kaši.

Nevíme, za jak dlouho se odtud dostaneme za Tebou do Německa, všechny totiž hlídají na každém kroku, pouze zlomek lidí může odcestovat. Drožky jezdí jen párkrát do měsíce a stojí kolem 15$. Lodě plují také jen velmi zřídkakdy a cesta do Evropy není vůbec laciná. Už asi půl roku si proto vydělávám pomocnými pracemi v kuchyni u Alesandra. Našetřila jsem již 25 dolarů. Jestli se ale situace nezlepší, pošlu za Tebou jen děti. Dvojčata však zrovna dostala zápal plic. Doufám, že se brzy uzdraví a vyrazíme. Už se na Tebe moc těšíme!

S láskou

Samantha Goméz

28.7. 1857 Babička poprvé spatřila svá vnoučata Juanese a Juanitu. Bohužel Samantha nedojela. Zahynula při převozu dětí na loď. Nestihla nastoupit a nějaký voják po ní střelil - spadla do moře. Po několika letech se z Juanese stal právník a z Juanity spisovatelka. Oba se snažili zapomenout na utrpení v Mexicu. Aby uctili památku své sestry, která za ně položila život, postavili pomník. Juanita popsala své zážitky v knize Slzy života.