Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

už několik let jsem Tvoje věrná obdivovatelka. Mnoho lidí Tě ale nemá rádo. Někteří Tě přímo nesnášejí. Prý jsi zlá, škodolibá, nikomu neuděláš nic dobrého, kdekomu ubližuješ a šíříš kolem sebe chaos a nedobrou náladu. Ale já to neříkám. Naopak - obdivuji Tě a fandím Ti. Já totiž vím, proč jsi taková a proč se tak chováš.
Ty jsi to neměla nikdy lehké. Určitě jsi nebyla odjakživa zlá. Jako studentka učiliště Čáry a kouzla patřilas' jistojistě k nejhezčím a nejhodnějším. Mělas' i spoustu nápadníků. A ne ledajakých. Jeden z nich se Ti určitě i líbil, proto sis ho vzala za muže. Ale pak se vše nějak zvrtlo. Počáteční vcelku spokojený život skončil. On přišel jednou v podvečer z práce a řekl, že už chce žít úplně jinak a úplně s jinou. To Tě nejspíš tak naštvalo, žes' ještě toho dne odešla Ty.
Kam? Do hlubokého lesa, do samoty. Daleko od lidí, kterým jsi už nevěřila. Tam sis postavila chaloupku. Celou z perníku. Jednoho dne jsi ale uslyšela nepříjemné rány spojené s loupáním perníkové střechy. No jasně - vandalové Jeníček a Mařenka. Většina lidí by je vyhnala pohrabáčem. Ne Ty. Ty jsi byla tak humánní a taková dobračka, žes jim dala ještě napít a najíst - zadarmo. Pak jsi zavtipkovala na téma pec, ale Tvůj vtip nebyl pochopen a záludné děti Tě vlákaly na lopatu - a pak jsi skončila... No víš kde. Když jsi se odtud - z té pece - dostala, začala jsi je honit, to by Ti ale taky nikdo neměl zazlívat. Oba malí vandalové doběhli domů a celou pravdu úplně překroutili. Ty jsi byla ta zlá, ta nepřející, ta odsouzení hodná... Mohu Tě ale ujistit, že já jsem si to nemyslela. Pro mě jsi zlá nikdy nebyla. Jen jsi byla v nesprávnou dobu na nesprávném místě.
Ale to ještě nebylo nebyl konec Tvé smůly. Odešla jsi z českého hlubokého lesa do ještě hlubšího ruského hvozdu. Opět sis postavila chaloupku - tentokrát skromnou chaloupku na kuří nožce. Chaloupka se dokonce uměla otáčet. Myslela sis, že v oné zeměpisné šířce a délce, kde Tě nikdo nezná, bude Tvůj další život bez problémů. Objevil se však venkovský chasník Ivan. Ano. Ivan s medvědí hlavou. Tu měl za trest. Porušil Tvůj klid a dokonce Ti ublížil i fyzicky. Lidé Ti dávali vinu i za zmrazení chudého sirotka Nastěnky. Přitom Ty za to vůbec nemůžeš! To Tvůj kocour - a nebuďme bláhoví - zvířatům se poroučet nedá. Poslouchal Tě někdo, když ses snažila všechno všem vysvětlit? Nikdo.
Myslím, že Tvoje rozhodnutí vrátit se domů do Čech bylo moudré. Lidé Tě v Česku taky nemají rádi. Ale alespoň Tě nepotkal osud některých Tvých spolužaček ze školy. Ty měly až takovou smůlu, že je upálili na hranici. No hrůza.
Pak bych Ti nemohla napsat tento dopis - a to by byla škoda, protože by ses nedozvěděla, že máš i své příznivce, tedy příznivkyni - a to mě.

Hodně optimismu do dalších let
přeje Tvá věrná fanynka