Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Drahá Lucie,

píši Ti tento dopis, poněvadž mám opět pocit duševní tísně, který se týká i Tebe. Ty jsi jediná, kdo mi rozumí a pochopí mě, proto píši právě Tobě.
Usedám za stůl s dopisním papírem snažíc se do řádků vložit to, co mě právě velmi trápí. Cítím se na dně, unavená kolotočem všedního dne, plná zklamání z minulosti. Musím hodně přemýšlet a volit vhodná slova, abys mé sdělení správně pochopila. Nerada bych Tě něčím naštvala.
Je to pro mě těžké otevřít svou duši, pustit Tě ven, na rovinu Ti říct, že už bys měla konečně otevřít svá kukadla, zavřít říši snění a podívat se na svět reálně. Vím, jsi mé druhé já, od přírody snílek, jenže život se musí žít, ne snít. Čeho se bojíš? Proč utíkáš ke svým snům? Snad se Ti na tom líbí šťastný konec oproti skutečnosti? Ne, nemyslím si, že snění je něco špatného, jen už jsme se díky němu několikrát zklamaly. Což mi přijde zbytečné. Život není pohádka, je třeba to tak brát. Rozumíš mi?
Uvažuji, proč se v poslední době tak málo scházím s lidmi, které mám moc ráda. Pravděpodobně za to můžeš Ty. Chceš být stále v Jirkově přítomnosti, což je dobře, ale nemůžeš se proto vykašlat na ty super lidičky. Nikdy nevíš, kdy je budeš potřebovat, ani jak dlouho tu s námi budou. Vážně nerada bych ztratila ty, ke kterým mohu jít s žádostí o pomoc. Nedomnívej se ale, že mi nezáleží na tom, co chceš Ty. Prosím, zamysli se nad tím, má druhá polovičko. Společně určitě na něco přijdem. Chce to jen čas.
Častokrát přemýšlím o minulosti, prohlížím si staré fotky a nevycházím z údivu, kolikrát se na nich objevuje člověk, o kterém ani netuším, že tam s námi byl. Možná už tušíš, co Ti chci říct. Ano, nepleteš se. Měli bychom se víc dívat kolem sebe, vnímat ostatní. Je to asi opět vina Tvého snílkování. Kolik možností seznámení se skvělými lidmi jsem díky tomu promeškala? Jako první mě napadá Jirka. Slyšíš dobře. Nevymýšlím si. Přemýšlíš, jak je to možné? Nevzpomínáš si na něj? Nedivím se. Podle mého si v tu chvíli měla oči pro někoho úplně jiného. Avšak Jirka byl v naší přítomnosti dost často. Také si myslím, že vše mohlo být jiné, kdybychom si ho všimli dřív. Alespoň máš poučení do budoucnosti. Víc sleduj okolí!
Napadla mě ještě jedna důležitá rada. Přestaň se, prosím, urážet za každou maličkost. Kolikrát je to zcela zbytečné. Ničeho tím nedosáhneš. Snad jen špatného mínění ostatních o naší osobě. Radši se více usmívej. Ani trocha ochoty a laskavosti by Ti, mé já, neuškodilo. Měj na paměti, lidé se k nám chovají tak, jak se chováme my k nim.
Asi to není všechno, co se mi právě honí hlavou, ale rozhodně je to to nejpodstatnější. Snad se nad tím, mé druhé já, zamyslíš a vezmeš si mé řádky, psané jen Tobě, k srdci. Nezapomeň, záleží na tom další osud Tvé i mé duševní nálady a rozvoj naší osobnosti.
Doufám, že si můj dopis, věnovaný Tobě, četla pozorně. Těším se na Tvou odezvu. Alespoň uvidím, zda si mě správně pochopila. Pokud budeš mít Ty nějaké trápení, ráda Tě vyslechnu.
Brzy nashledanou.

Tvá Lucie