Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Milý Michale,
není to tak dlouho, co jsem dočetla jednu z Vašich posledních knih. Nemůžu říct, že mě nezaujala. Právě naopak. Už proto, že svým příznačným názvem je adresována mně. Samozřejmě mluvím o Románu pro ženy. Nejsem z Prahy, takže jsem se o dopisech v metru dozvěděla pouze z televize. Bohužel. Dokážu si živě představit pocit, se kterým bych stála před onou reklamní tabulí a téměř se slzami v očích si četla milostný dopis. Je jasné, že by ve mně hořel plamínek naděje, že jej pisatel adresoval právě mně. Ostatně, která žena v našem hlavním městě by po tom netoužila.
U některých Vašich předchozích románů se mi zdálo, že jste trošku vzdálen od příběhu samotného. Že i když píšete v ich-formě, působíte jako vypravěč. Román pro ženy pro mě znamenal převrat ve Vaší tvorbě. Cítila jsem Vaši přítomnost v každé postavě. Dala bych nevím co za to, že se tento příběh opravdu stal. Nepřála bych Vám to, ale připadalo mi, jako by se všechno stalo právě Vám. Všechno je možné, vždyť podobné příběhy slýcháme dnes a denně. Kdo koho s kým podvedl, jak mu to ten druhý vrátil a tak dále. Ano, základ příběhu je opravdu velmi jednoduchý a známý: Laura a Oliver, láska a nenávist. Mě spíš zaujaly vedlejší postavy. Postava poněkud praštěné Ingrid a rádoby intelektuálního Huberta, Lindina matka a její zahraniční známosti, zamilovaný grafik Milan, Bludička, to vše pro mě vytvářelo dokonalý obraz. Obraz dnešního světa. To nezměrné množství vztahů, které se celou knihou prolíná s nečekanou lehkostí a přirozeností bylo téměř šokující. Nejsem ještě úplně dospělá, a tak mě některé části i vyděsily a jen jsem si říkala, že se mám na co těšit.
Mám s Vámi ale jeden problém a tím jsou Vámi vkládané dopisy. Vím, že se velmi těsně dotýkají příběhové linie, ale tím, že se změní osoba vypravěče, mi vždy pěkně zamotáte hlavu. V Románu pro ženy to nebylo až tak složité, vypravěčem byla žena a dopisy psal muž. V pořádku, ale v Případu nevěrné Kláry jsem s tím měla opravdu velké trable. Myslíte, že bylo nutné, měnit osobu vypravěče mezi dvěmi muži, kteří navíc oba měli co dočinění s hrdinkou Klárou? Často jsem se v textu naprosto ztrácela a musela jsem se i vracet, aby mi došlo, kdo je vlastně detektiv a kdo spisovatel. Na druhou stranu je to můj problém, možná kdybych četla pomaleji, lépe by se mi vše chápalo. Jenže copak to jde, číst Vaše knihy pomalu? Nepamatuji si, že bych nad některou z nich strávila více než dva tři dny. Navíc dílo Případ nevěrné Kláry jsem si díky tomuto velmi dobře zapamatovala. O problému jako takovém bych tedy ani nemluvila.
Jste pro mě pan spisovatel. Není sporu o tom, že pro mě z moderních autorů znamenáte nejvíc. Ráda bych Vám za všechno poděkovala. Za Vaše názory, Váš pohled na svět. Nechápu, že jsem se s tímto stylem psaní setkala až u Vás. Ta neskutečná upřímnost, to, že si na nic nehrajete, to by přece mělo být náplní všech spisovatelů. I když je možná dobře, že tomu tak není, protože potom byste možná i splynul s davem. A to bych rozhodně nechtěla. Myslím, že skvělý nápad, jak se ukázat i nečtenářům, a z Vaší strany skvělý tah bylo uvedení již dvou Vašich knih ve filmové podobě. Tento žánr s tak skvělým zpracováním by nebýt Vás v Čechách chyběl. Za všechno Vám mnohokrát děkuji a těším se na další překvapení z Vaší strany.

Vaše Eva