Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Už je to dávno, kdy jsem Ti psala. Naposledy ještě jako malá dopis z tábora nebo přání k narozeninám. V té době mi nejspíš nevadilo, že neodepisuješ. Postupem času si to uvědomuji.

Vzpomínám, jak jsem za Tebou jezdila jako malá hned po Vánocích. Vždycky jsi ozdobil kvůli mně palmu, která stála na stejném místě po celý rok. Jen v zimě na ní visel řetěz a dvě vánoční ozdoby. Spával jsi do oběda a já vstávala už po osmé. Většinu dopoledne jsem si hrála s kovovým hlavolamem, čínskou čajovou sadou, dřevěnými šachovými figurkami a přístrojem, který se používal k výrobě cigaret, jak jsem vypátrala o pár let později. Pamatuji si večery, kdy jsem koukala, jak hraješ na PlayStation za slib, že si potom zahrajeme něco z mé sbírky deskových her. A přesto se mi nechtělo domů.

Objevil jsi jednu z mých největších zálib, kterou jsem si uvědomila teprve nedávno. Když jsem jako malá jezdila s Tebou a Tvými kamarády na kole, nenáviděla jsem to. Všichni byli dospělí a já byla mezi vámi jediné dítě. I když jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem být stejně rychlá jako Ty a ostatní. Každé ráno během letních prázdnin, když jsem si nalévala vodu do lahve na kolo, jsem se strašně netěšila na den, kdy mi zase bude špatně z té příliš velké fyzické zátěže. A přesto je v současnosti kolo věc, na kterou bych nedala dopustit. Miluji ten pocit, kdy mi vlají vlasy a obličej proráží vzduch. Dřív jsem se na to neuměla soustředit.

A pak, když sis našel Janu, strávila jsem s ní tolik času, zatímco Ty jsi běhal všude možně. Věřím, že ona mě měla ráda stejně jako já ji. Ten rok, kdy jsi zapomněl na moje narozeniny, mi poslala knížku Alenka v říši divů. To byl nejkrásnější dárek.

Před čtyřmi roky, kdy se narodil Štěpánek, začalo asi nejhezčí období. Jezdila jsem k vám nejčastěji za celé mé dětství. Ale už ne za Tebou. Stejně jsi byl pořád pryč. Jezdila jsem za bráškou a za Janou. Pamatuji si, jak se pořád smál. Měl ty nejkrásnější blonďaté kudrlinky, které jsem kdy na někom viděla.

Všechno bylo pěkné až do minulého léta. Pořád nechápu, proč ses mi nikdy neozval, abys mi řekl, že jsi je opustil. Nebo že se stěhuješ do Bulharska. Zase jsi pouze utekl. Pravda, po roce ses vrátil, ale mě jako bys neznal. A já nevím, co se stalo? Štěpánka jsem už neviděla téměř rok a chybí mi, bude si mě vůbec pamatovat? Nejspíš ne. Chybíš mi i Ty a štve mě to, protože vím, že to není vzájemně, nedokážu se s tím jen tak vypořádat. Možná proto Ti ještě posílám přáni k narozeninám, k Vánocům i do Nového roku a čekám, jestli mi přijde odpověď. Možná Ti jednou dojde, jak jsi sám a bude Ti líto, že jsi mě nikdy neobjal.