Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Dobrý den, drahý příteli.

Svět, ve kterém žijeme, je tak jako tak krásný. Poskytuje nám zem, přírodu plnou rostlin všech barev a druhů, skály a hory, potěšení pro srdce a duši. Poskytuje nám domov. Úchvatnou říši zvířat. Modré oceány plné rozmanitého množství ryb, paryb i mořských savců. Vzduch, plný ptáků a hmyzu. Tohle vše nám nabízí. Domov, obživu, vše nám naše Země a matka příroda propůjčily. A taky čekají, že jim to vrátíme zpátky. Že jim oplatíme jejich dobrotu.

A teď už začínáme, drahý příteli, přecházet k dnešnímu světu. K dnešnímu světu plnému hloupých lidí, kteří se ženou za mocí, bohatstvím, slávou a úspěchem přes mrtvoly. Přes mrtvoly zvířat, která pomalu vymírají, protože přicházejí o své domovy. Přes úhyny rostlin, jež umírají, aby uvolnily místo plantážím nebo domům. Přes bolesti oceánů, které jsou znečištěné našimi výrobky. Přes mraky mrtvých ryb a dalších vodních živočichů.

Lidé ničí sami sebe. Pod sobeckostí, zahleděním jenom do sebe a nezájmem o okolní svět ničí jejich vlastní domov. Ničí pralesy, plíce, bez nichž žít nemůžeme. Ledovce, studny pitné vody, bez kterých zemřeme žízní a horkem. Zvířata a rostliny, bez nichž zemřeme hlady. Zvířata a rostliny bez nás přežijí, možná se jim bude žít i lépe, ale my bez nich ne. Jsme na nich závislí.

Tohle je, drahý příteli, dnešní svět. Neříkám, že všichni lidé jsou takoví. Na světě se najdou lidé, kteří chtějí přírodě pomoc. Myslí si ale, že jejich hlas je moc slabý, že ho nikdo neslyší. Když se však všichni ti lidé dají dohromady, může vzniknout velký a mocný hlas, jenž přehluší všechny ty sobce, dostane se jim do hlavy a přinutí je něco dělat. Cokoliv, jen abychom brzy o svou Zemi nepřišli. Abychom zajistili domov nastávajícím generacím takový, možná i lepší, jaký ho známe my teď.

To je prosím, drahý příteli, tolik o dnešním světě. Hodně štěstí.

Tvoje přítelkyně