Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• deníkový zápis formou dopisu, zamyšlení

5. května 2006

Ahoj,

asi se divíte, že taková feťačka jako já má čas na psaní do deníčku. Ale já to nedělám kvůli sobě, já tady teď sedím a píšu kvůli němu, kvůli Davidovi. Protože jsem mu zničila život, na který jsem neměla právo. Mohl si za to trochu sám. Ne, co to tu vykládám, já jsem za to mohla! Já jsem ho připravila o peníze. Já jsem ho připravila o krásný život. Já jsem začala brát drogy...

My jsme si s bratrem nikdy moc nerozuměli. Byli jsme jako nebe a peklo, ale já byla ta špatná. On mi vždy pomáhal, i když věděl, že je to marné. Nikdy se nevzdal a v očích mu vždy hořel ten neutuchající plamen naděje.

Nedokázala bych spočítat, kolikrát jsem ho zklamala. Ale vždy jsem to poznala, jelikož to on chtěl, protože si myslel, že vždy, když vidím, jak ho to bolí, tak s tím přestanu. Avšak pokaždé, když jsem jej zranila, zranila jsem i sebe a propadla jsem tomu zase o kousek víc.

Nikdy jsem ovšem nepochopila, proč to dělá. Proč pomáhá těm nejhorším lidem na světě - feťákům. Já věděla, že nikdy nepřestanu, ale nebyla jsem schopna mu to říct, stejně by neuvěřil. Poněvadž jsem v tom lítala moc dlouho. I kdyby se snažil sebevíc, já jsem už měla vypsaný jeden z nejhorších osudů. Umřít sama a v bolestech.

Vždy, když zavřu oči, vidím znova a znova to jeho zklamání a bolest a vždy, když je otevřu, doufám, že to byl jen sen, že jsem mu nikdy neublížila. Kvůli drogám jsem ztratila kamarády, partu, rodinu, ale bratra ne, toho jsem "jenom" zklamala, přesto jsem chtěla ještě.

Davide, tímto způsobem se ti chci omluvit za to, co jsem ti provedla, i když to nikdy neodčiní, co jsem ti způsobila za trápení. Neboj, už ti nikdy neublížím.

Promiň,

Agáta